KROMĚŘÍŽ
....později přidám ještě vzpomínky na naše další dvě návštěvy Kroměříže
KROMĚŘÍŽ
Delší dobu jsme chtěli zajet do Kroměříže. Původně jsme si mysleli, že to stihneme ještě dřív a budeme mít "jen naši" průvodkyni. Bohužel člověk míní a někdo jiný mění...naše dávno domlouvané putování městem zůstalo jen v naší paměti. Marcelka = MELODY uměla pěkně popisovat - bohužel již není mezi námi. Kroměříž jsme konečně navštívili a na ni cestou městem často vzpomínali...
Je velký rozdíl, když člověk jede městem na zájezd. A pak když se do města dostane a rozhoduje jen on, kdy a kam se zajde podívat osobně.
Jízdenku jsme si koupili přes Kojetín. Rychlík do Brna zde vlastně končil. Bylo to v době, kdy se trať do Brna opravovala.
Lidé v Kojetíně přestupovali na autobusy. Bylo jich zde nachystáno šest - luxusních autobusů, které jezdívají do ciziny. Když jsme vycházeli z nádraží, tak se nás pan výpravčí zeptal, jestli jedeme autobusem...mile nás to potěšilo. Nejeli jsme do Brna, ale čekali jsme na přípoj do Kroměříže. Času bylo dost, tak jsme se vydali na prohlídku blízkého okolí zdejšího nádraží.
https://www.zonerama.com/EmaNovotna/Album/139177
Vlak do Kroměříže byl přistaven na prvním nástupišti - nádherné, nové vagóny. Postupně přicházeli další cestující a my jsme počkali do odjezdu vlaku. Pozorovala jsem okolí - zdejší trať jsem neznala. Jeli jsme jen chviličku - v Kroměříži jsme chtěli jít městem opět jen "po svých". Času jsme měli dost...
Přišli jsme k mostu přes řeku Moravu - 2.8.2013 byla Morava dost špinavá a bylo v ní málo vody.
Cestou jsme se rozhlíželi kolem sebe - nejen název ulice, ale i mapa okolí byla řádně označená různá místa čísly a hlavně červeně:
zde se nacházíte.
Šli jsme do arcibiskupského zámku na výstavu a moc jsme se těšili...
https://www.zonerama.com/EmaNovotna/Album/139329
Když jsme byli v Olomouci v arcidiecézním muzeu a pak ještě i ve Vlastivědném muzeu na výstavě k výročí Cyrila a Metoděje, zjistili jsme cestou po Olomouci další zajímavou výstavu v Kroměříži. Doma jsem si udělala poznámku a pak již zbývalo jenom vybrat si den, kdy se vypravíme na výlet do nádherného moravského města na řece Moravě.
https://www.zonerama.com/EmaNovotna/Album/254571 od nádraží až ke Květné zahradě
Jeli jsme se podívat nejenom na město, ale hlavně do arcibiskupského paláce na výstavu Stín kvetoucí sakury - výběr japonského umění z českých sbírek.
Nás dva zajímala hlavně galerie - jak asi bude vypadat?
Pamatovali jsme si ji jinak - změna v jednotlivých sálech byla k lepšímu. Procházeli jsme se časem a prostorem jednotlivých sálů tak, jak dlouho jsme chtěli jen my. Měli jsme možnost si v klidu a pohodě prohlédnout vše, co se nám líbilo. Nejenom cestou tam, ale i při zpáteční cestě jsme se zastavovali u těch obrazů, které se nám líbily nejvíc.
Všímali jsme se i malby v jednotlivých výstavních sálech a samozřejmě i potahových látek na křeslech, židlích či sedacích soupravách. Připadala jsem si jako v pohádce - tolik nádhery kolem nás...
Konečně jsme se dostali až do posledního sálu. Právě zde byla výstava Stín kvetoucí sakury. Chodili jsme od jedné vitríny ke druhé - zblízka jsme si prohlíželi vystavené exponáty. Byly zde necuke ze slonoviny z Arcibiskupství olomouckého. Také zde byly necuke z Národního muzea - Náprstkova muzea ( přesně tak byl napsán název u exponátů vypůjčených z Prahy ).
Na stěnách visely zajímavé obrazy:
nádherné černobílé a barevné dřevořezy - zajímavé byly portréty herců. A co teprve ptáci a květiny? Mohli jsme si vybírat, na co se podíváme dřív a k čemu se pak ještě vrátíme...
Měli zde vystavené barevné dřevořezy z pozůstalosti Karla Svolinského, které získalo Muzeum umění v Olomouci. Vedle nich visely zapůjčené z Národní galerie v Praze. U všech byl poznačen letopočet pořízení a samozřejmě velikost ( rozměry v milimetrech ) a číslo. I takových údajů jsme si všimli.
V první vitríně vlevo byl samuraj. V jedné z dalších vitrín bylo nádherné svatební kimono.
Když jsme s vraceli různými sály obrazárny nazpět a uviděla jsem otevřeným oknem pohled na květinovou výzdobu, zeptala jsem se:
"Směla bych si vyfotografovat pohled z okna na zahradu?"
Bylo mi to doloveno - prý je to tak nachystáno, protože shora je pohled vždy hezčí než dole v zahradě.
Naše cesta Kroměříží vedla na různá místa - také jsme se dívali na květinovou výzdobu na náměstí. Prošli jsme se Stojanovým náměstím - je pojmenováno po olomouckém arcibiskupovi. Byli jsme v kostele sv. Jana Křtitele. Dopoledne tam provázela starší paní. Myslela jsem si, že odpoledne již nikdo neprovází. Nebylo tomu tak - provedla nás mladá dívenka po celém kostele. Šli jsme kolem rodného domu Maxe Švabinského.
Prohlížela jsem si nádherná skleněná okna - nebyla jsem sama, komu se okna líbila. Bylo nás tu víc, kteří jsme si je chtěli vyfotografovat na památku:
https://www.zonerama.com/EmaNovotna/Album/139208
Všimli jsme si pootevřených dveří do kantýny v arcibiskupském gymnaziu. Na dveřích bylo napsáno, co mají k obědu. Vešli jsme dovnitř a poobědvali jsme zde. Porce byla pro mě příliš velká - šla jsem poprosit paní o něco, do čeho bych mohla dát velkou část porce dalšího jídla. Dostala jsem obal a úsměv k tomu. Oběd byl vynikající a velmi levný na dnešní poměry.
Ve spodní místnosti měla panely a na nich texty týkající se zdejšího arcibiskupského gymnazia.
Nebyli jsme jen v centru města, zašli jsme si i do Květné zahrady. Poradili nám, abychom se řídili šipkami na chodníku. Nebylo to zase tak daleko.
https://www.zonerama.com/EmaNovotna/Album/139693 Květná zahrada
Opravují tady vstupní budovu, ale nám to vůbec nevadilo. Slunce svítilo a my jsme ani netušili, kolik stupňů je. Před květnou zahradou mají velmi pěkné květy na vysokém keři - bohužel jsme se nedozvěděli, jak se jmenuje. Víme jen, že květy rozkvétají postupně, ale nikdy nerozkvetou všechny...
Na zpáteční cestě jsme uviděli na teploměru poblíž mostu přes Moravu, kolik bylo stupňů...
Ema
