Vzpomínám

později  budu vkládat další texty podle mých fotografií...



 Z Lipníka nad Bečvou na zahrádku s fialkami... 31.10.2013
 

Již na podzimní Floře jsem chtěla kupovat třešně - ale nevěděla jsem, který druh zakoupit. Což o to, na nádraží to V Olomouci není zas tak daleko...tak jsme se domluvili, že si zajedeme do Lipníka nad Bečvou koncem října. Poslední říjnový den jsme se vydali na cestu.

https://www.zonerama.com/EmaNovotna/Album/198314

 Zdálky jsme uviděli frontu před prodejnou pana Chovance. Otevřeli a všichni jsme spořádaně vešli do prodejny. Seřadili jsme se do řady tak, jak jsme před prodejnu přišli. Bylo vidět, že lidé věděli, pro co sem přišli. Netrvalo dlouho a my jsme byli na řadě.
Třešně venku vystavené neměli, ale paní jenom zavolala kolegyni názvy druhů, o které jsme měli zájem.
Když jsem se rozhlížela před vchodem s fotoaparátem v ruce, tak mi pán řekl:
"Pojďte blíž až k jabloním a vyfoťte si je."
Jednalo se o téhož člověka, se kterým jsem mluvila na Floře. Jeho pozvání bylo velmi milé.
Na zahrádku jsme šli hned od vlaku, kterým jsme přijeli z Lipníka nad Bečvou. V prodejně pana Chovance jsme si koupili ovocné stromky:
dvě různé třešně sloupcovité a jednu lipnickou švestku.
Takže nyní máme z Lipníka nad Bečvou na naší zahrádce již čtyři stromky - jablůňka na jaře krásně kvetla. Uvidíme, co bude příští rok...
Cestou domů z Lipníka nad Bečvou jsme pozorovali krásnou černou kočku. A pak jsem se dívala z okna vlaku a občas si něco vyfotografovala - třeba různé mosty, nádraží, bývalou Vagónku ve Studénce, rybníky, trať, po které jsem jezdila domů k rodičům....

https://www.zonerama.com/EmaNovotna/Album/198347

Ve Svinově jsme nasedli na autobus č. 37 a zajeli až na naši zahrádku. Na zahrádce nás překvapilo, kolik fialek rozkvetlo - a jak nádherně voněly...byli jsme mezitím v daleké cizině, tak jsme ani netušili, co nás na naší zahrádce čeká...
https://www.zonerama.com/EmaNovotna/Album/198184

Kromě fialek kvetou ještě i jahody. Několik růží rozkvetlo také.

https://www.zonerama.com/EmaNovotna/Album/194255  
Kromě fialek kvetou ještě i jahody. Několik růží rozkvetlo také.

Ema

...................................................................................

LIPNÍK NAD BEČVOU v dešti a lijáku 14.9.2013

V noci na sobotu 14.9.2013 jsem se příliš nevyspala. Důvodů k tomu bylo hned několik:
- nezaspím a vzbudím se včas? Vlak odjížděl již v 5:40 hodin.
- všechno mě bolí, ale to se není čemu divit - vždyť po celou noc lije jako z konve
- najdu ono určené místo?
Byla jsem domluvená, že z Lipníku nad Bečvou pojedu dál společně. Opsala jsem si text posledního e-mailu a v domnění, že mám napsány všechny údaje jsem se ještě raději dvou lidí zeptala, jestli Osecká ulice opravdu vede na Přerov. Jedna paní mi ještě poradila:
"Stůjte u autobusové zastávky poblíž školy se sovou, tam může autobus zastavit a vzít Vás bez problémů."
A jelikož nejsem řidič, tak jsem dala na její radu. Mobil jsem držela celou dobu v ruce. Rozmýšlela jsem se, jestli nemám zavolat hned - krátce před sedmou hodinou. Ale řekla jsem si, nebudu rušit při nastupování a nakládání krojů V 7:18 jsem uviděla přijíždět autobus - ale nezastavil, jen projel. Z poznávacího čísla jsem v dešti stačila rozpoznat jenom OVA a uvnitř jsem viděla sedět děti. Jen jsem si v duch řekla, zřejmě jedou na vystoupení...Telefon byl stále potichu - navíc žádný nepřijatý hovor. Tak jsem se o hodně později osmělila zavolat - bohužel byli všichni již o hodně dál. Měly jsem stát na jiném místě, kde byla také vlevo trafika...Nic se neděje - zavolala jsem si domů, v kolik hodin mi jede vlak, protože dopolední vlaková spojení jsem si nevypsala. Odpolední jsem napsána měla. Cestou jsem se prošla až k prodejně pana Chovance, ve které jsme si na jaře zakoupili sloupcovitou jabloň. Naivně jsem se domnívala, že bych tam koupila nějaký stromek a jela domů. Vůbec jsem si neuvědomila, že je již polovina září, vlastně končí sezóna a ve zdejší prodejně mívají po sezóně sobotní prodej jen po domluvě. Nenašla jsem tam žádný jejich telefon, tak jsem to vzdala a vydala se pomalu na cestu k zámku.

https://www.zonerama.com/EmaNovotna/Album/158295

Prošla jsem do zámeckého parku. Věděla jsem, že tam najdu kovové šachy zapůjčené z Helfštýna. Uviděla jsem je hned zdálky, jak jsem vešla. Stál tam i kovový kůň.
A pak jsem se nestačila divit - zahlédla jsem nádherné staré stromy. Docela by mě zajímalo, kolik roků mají. Až tam někdy jindy zajedeme musím se na stáří stromů zeptat. Dál do parku jsem již nešla, protože hodně lilo...
Vydala jsem se na cestu směrem k centru města.

https://www.zonerama.com/EmaNovotna/Album/158302
Za chvíli jsem došla k budově synagogy. Nádherná zahrádka, na trávníku kovový páv a voda. Směrem dolů jsem se zašla podívat kolem nového kovového plotu. Pod pozůstatky hradby je MEMENTO. Hodně pršelo, tak jsem chtěla jet domů. Došla jsem přes náměstí až nahoru ke kostelu svatého Jakuba Většího. Kostel byl otevřen - vešla jsem dovnitř a prohlédla si ho.

https://www.zonerama.com/EmaNovotna/Album/158309

Hned vedle je farská zahrada. Vešla jsem i do ní a mohla srovnávat s naší předcházející návštěvou - všechno kvetlo. Navíc je zde velká ryba a ve vitríně nápis o soutěži týkající se názvu ryby.

https://www.zonerama.com/EmaNovotna/Album/158346
Když jsem vyšla ven, všimla jsem si ve vitríně rozpisu Dne evropského dědictví. Rozhodnuto bylo během chvilky. Na nádraží jsem již nepokračovala. Otočila jsem se nazpět a vrátila jsem se tentokrát bočními uličkami poblíž náměstí až k synagoze.

Samozřejmě jsem nemohla jen tak bez povšimnutí projít kolem "výstavy kovu" uprostřed města na různých místech. První jsem již vložila - jedná se o studnu v zámecké zahradě a velmi pěknou žabku. O koni jsem psala již výše. A další byly na různých místech, třeba i u synagogy, anebo na náměstí a volném prostranství nad náměstím směrem nahoru ke kostelu sv. Jakuba.
https://www.zonerama.com/EmaNovotna/Album/158352
O výstavě, která trvá do konce měsíce září jsem se dozvěděla od paní Květy Kohoutkové. Za její informaci jsem byla velmi vděčná. Nevím, jestli by mě napadlo podívat se na internet a najít si stránky města Lipníka nad Bečvou.
Chvíli jsem přemýšlela o tom, kde a jak vložit moji sobotní
Procházku LIPNÍKEM nad Bečvou v dešti. Rozhodla jsem se ji vložit sem.

https://www.zonerama.com/EmaNovotna/Album/158274
Cestou se dívám kolem sebe a říkám si:
"Co když to již víckrát neuvidím?" Tak si raději zachycuji všechno, co se mi zalíbilo...
Tentokrát jsem si chtěla uchovat v paměti i náznaky přicházejícího podzimu v tomto městě - podzim mívá přece nejkrásnější barevnou paletu. Tady navíc byla výhoda, že listy, stromy, keře, květiny - to vše bylo právě umyto deštěm, žádný prach na nich neulpěl.
A pak mi nezbylo nic jiného, než se snažit co nejrychleji se vrátit domů. Byla jsem již hodně mokrá - foukal dost silný vítr. I cestou na nádraží jsem si dělala "obrázkové poznámky" - jiné nemám. Na nádraží právě pokáceli část břízy. Když jsem přišla na nádraží, zaujal mě kromě jiného KILOMETROVNÍK - jeden máte vložen nahoře. Další obrázky jsou:

https://www.zonerama.com/EmaNovotna/Album/158306
Nevidím, co a jak mám vyfotografováno - takovou vzácnou památku raději vložím víckrát...
A podchod Českých drah ve městě Lipníku nad Bečvou? Ten určitě zaujal mnohé cestující procházející tudy. Dnes jsem ale dolů nešla, díky větru tam bylo dost mokro.
Konečně vlak přijel - měl několik minut zpoždění, protože nejprve projely dva rychlíky. Ani jsem netušila, že ještě existuje rychlík ROH - hleděla jsem na něho s údivem, když rychle projížděl.
I cestou ve vlaku jsem si pohrávala s fotoaparátem v mobilu:

https://www.zonerama.com/EmaNovotna/Album/158360
...ani jsem netušila, že si fotografuji vesnici roku 2013, když jsem si dvakrát vyfotografovala vesničku s kostelíkem JESENÍK NAD ODROU...možná si vzpomenete na povodně.
Škoda, že lilo a foukal silný vítr. Do Lipníka nad Bečvou se určitě zase někdy vrátíme

Ema

.................................

Den evropského dědictví 2013: synagoga v Lipníku nad Bečvou

Včera jsem brzy ráno jela vlakem do Lipníka nad Bečvou. Nemohu napsat, že se mi moc chtělo. Celou noc pršelo a stále ještě prší i během sobotního dopoledne. Ale kdyby jen pršelo!  Foukal velmi silný vítr - dokonce mi chtěl obrátit obrovský rodinný deštník.
Od zámeckého parku jsem přicházela k synagoze. Vyšla jsem nahoru po několika schodech a rozhlížela se kolem sebe. Obešla jsem kolem budovy a zašla jsem až k místu, kde stojí MEMENTO od Lukáše Dvorského. Již dřív jsme u tohoto památníku byli. Do synagogy jsem se ale dostala teprve dnes poprvé, v rámci Dne evropského dědictví.
Pomalu jsem se vracela nahoru - nevím, jestli by byl někdo schopen po přečtení textu vedle MEMENTA, týkajícího se transportu Židů v roce 1942, byl schopen jít rychle a nepřemýšlel...
https://www.zonerama.com/EmaNovotna/Album/158141

Přišla jsem ke vchodu a začala jsem si číst různé vývěsky na dveřích. Ještě zdaleka nebylo deset hodin, ale dveře se otevřely. Objevila se usměvavá paní. Vlídně se zeptala, jestli chci jít dovnitř. Otevřela mi dveře a podržela je. Vešla jsem dovnitř. Zeptala jsem se, jestli se zde smí fotografovat. Dostala jsem kladnou odpověď.
Vešla jsem dovnitř a zůstala stát v němém úžasu - na protější stěně jsou tři sochy Mojžíše, Ježíše a Jana Husa v lidské velikosti od akademického sochaře Vladimíra Navrátila z Vlekého Újezda. Dozvěděla jsem se od paní Jindřišky Boucníkové, předsedkyně Rady starších.
Synagoga je nejstarší dochovanou synagogou na Moravě - v Ostravě byly vypáleny všechny. Po staronové synagoze v Praze je druhou nejstarší v České republice.
První písemná zmínka  z roku 1540 - Žid Jakub Šilhavý měl koupit chalupu "v koutě proti škole židovské", v synagoze. Je pravděpodobné, že židovská komunita měla svou modlitebnu již ve druhém pololetí 15. století.
Na stěnách ve vstupní místnosti visí obrazy s historií synagogy,
https://www.zonerama.com/EmaNovotna/Album/159010

jakoby tady stále byla. Byla jsem hodně nervozní - vzpomínky udělaly své:
Hranice nejsou daleko a maminku měla ráda jedna židovská rodina, Čast jsme na ně vzpomínali - bohužel se nevrátili...jméno si již nepamatuji a nemám se koho zeptat.
Hlavní sál a jeho gotická klenba je podobná Gotickému sálu staré radnice v Hranicích  ( rok 1528 )  - byli jsme tam také v rámci Dne evropského dědictví, ale již před lety. Tloušťka zdi na vnější severní straně synagogy je 170 cm. Synagoga v Lipníku byla několikrát opravována:
v letech 1607 - 1608 byla rozšířena o severní patrový trakt, v 70.letech 19.století rozšířena o jižní trakt.
Za 2.světové války byla nacisty zpustošena. Židovská komunita z Lipníka zanikla. Proto po válce náboženská obec židovská prodala synagogu za 40.000 korun Církvi československé husitské. V letech 1949 - 1950 byla opravena podle projektu Josefa Dvorského pro bohoslužebné účely. Byly zrušeny vstupy z východní strany a přesunuty na severní a jižní stěny. Na východní straně do ulice Pernštýnské ulici byly zkráceny oba boční trakty asi o 1,5 metru.  Oproti Pernštýnské ulice je úroveň podlahy sálu níže, což odpovídá středověkým požadavkům pro stavbu synagog.
V předsálí jsou dobové fotografie  proměn synagogy. Na panelech byly fotografie a texty s názvem Zmizelí sousedé.
Paní Jindřiška Boucníková s manželem se mně ujali a provedli mě celým areálem. Když píši celým, tak myslím i venkovní prostor - zahrada jako taková není zvenčí vidět. Mají kolem synagogy městské hradby. Navíc je tam zřejmě nový plot - velmi se mi líbil. Opět svědčí o tom, že Lipník nad Bečvou je vlastně městem kovářů - mám několik fotografií ze současné výstavy po městě, takže je časem také uvidíte.
Když mi paní Jindřiška B. řekla, že mi ukáže zimní kapli, úplně se mi stáhlo hrdlo a zatajil dech. Pomyslela jsem si:
" Je velmi dobře, že jsem se šla podívat jinam a pak vrátila sem. Již jsme šli víckrát okolo, ale neměli jsme možnost vejít dovnitř."
https://www.zonerama.com/EmaNovotna/Album/158253

Přece jenom to od nás není zas tak blízko, ale vlak jede každou hodinu.
I v Olomouci jsme měli možnost projít se i zimní kaplí a dozvědět se hodně...
Lidé, kteří dělají pořadatele ve Dnech evropské kultury si zaslouží obdiv a mou úctu. Věnovali se mi a pověděli toho tolik!
Když jsem chtěla v zimní kapli fotografovat, paní Jindřiška jen řekla:
"Počkejte chvilku, rozsvítím Vám."
A měla pravdu - po rozsvícení se mi úplně zatajil dech. Podsvícené dřevo kříže vypadalo úplně jako živé. Bylo to zcela něco jiného:
"Děkuji za nádherný zážitek, který hned tak nezapomenu".
Když jsem se dozvěděla, co všechno již stačili opravit, hluboce před nimi smekám. Obdivuji elán a nadšení manželů Boucníkových - myslím nyní nejenom pokud se týká oprav a běžné údržby kaple, ale i při provázení a vyprávění o historii města Lipník nad Bečvou. Všimla jsem si, že na panelech Zmizelí sousedé znali rodiny a vyprávěli o nich. Přistoupila jsem blíž a poslouchala také.
V synagoze byla také výstava studentů gymnázia ZMIZELÍ SOUSEDÉ.

D ě k u j i   za vřelé přijetí - hřejivé vzpomínky zůstávají. Budeme-li mít cestu okolo, tak se určitě zastavíme - v našem věku již nevíme, co bude příště...

Ema