Vzpomínám

Komentovaná prohlídka DAD s panem ředitelem 6.9.2015

https://www.zonerama.com/EmaNovotna/Album/895104   6.9.2015 komentovaná prohlídka DAD s panem ředitelem

V denním tisku, konkrétně v Moravskoslezském DENÍKU jsem se dozvěděla o tom, že se budou v Ostravě konat komentované prohlídky v Divadle Antonína Dvořáka.
Vešla jsem do divadla a šla ke stolku - poprosila jsem o lístky na komentovanou prohlídku s panem ředitelem a pak prohlídku dílny švadlenek.
Byly tam ještě další možnosti, ale z předchozích návštěv vím, že bych víc najednou nezvládla.
Před budovou divadla nás pan ředitel seznámil s historií divadla a pak jsme šli na prohlídku divadla. Procházeli jsme různými prostory v divadle a dozvídali jsme se mnoho zajímavého. Před baletním sálem jsme chvíli počkali - pak jsme mohli vidět část zkoušky baletního představení.
Zajímavé bylo vidět velké množství různých paruk a příčesků a dozvídat se, jak se tvoří.

https://www.zonerama.com/EmaNovotna/Album/895439    6.9.2015 komentovaná prohlídka s panem ředitelem - dokončení

Mít možnost uvidět zákulisí divadla stojí vždycky za to - člověk sám si může cokoliv představovat, ale skutečnost bývá jiná. Herci mnohdy neví, co dřív a rychleji zvládnout...nebývá tam dost volného prostoru. Navíc v některých divadelních představeních se musí herečky několikrát velmi rychle převlékat - bez cizí pomoci v úzkém prostoru a velmi vymezeném čase by to zvládaly jen těžce.
Dívat se do hlediště z jeviště je nezapomenutelný zážitek...
Před bočním vchodem stojí socha...
Ema
P.S.:
ještě mám fotografie z jedné akce a z jiného roku - vložím někdy jindy

=======================================================
Divadlo Antonína Dvořáka v Ostravě - akce PŘIJĎTE K NÁM!


Právě v neděli 8.9.2013 se konala akce PŘIJĎTE K NÁM! Na akci OTEVÍRÁME DIVADLO ANTONÍNA DVOŘÁKA po prázdninách jsem již jednou byla. Tehdy jsem navštívila technické zázemí s panem Muntágem a pak ještě kostymérnu. Letos jsem se rozhodovala jinak...
Do centra Ostravy k Divadlu Antonína Dvořáka jsem jela tramvají. Podle rozhovoru v tramvaji bylo jasné, že nejedu sama. Když jsem - asi patnáct minut před začátkem první akce z programu - dorazila do foyer Divadla Antonína Dvořáka, hlučelo to tady již jako v obrovském včelím úlu. Jak bylo vidět, byli v divadle dobře připraveni: na dvou místech měli stolky s různými prospekty a prodávali také předplatné. Když jsem se zeptala na program, usměvavá paní mi ho hned podala. Zkontrolovala jsem si, že nedošlo k žádné změně od doby, kdy byl zveřejněn na stránkách Moravskoslezského Deníku. Hned naproti vstupních dveří byly na dvou místech, vlevo i vpravo, dva velké panely. Na nich bylo větším písmem napsáno, která část programu se sejde v určený čas poblíž onoho panelu. Byly tady i letáčky s programem divadelní sezóny, byl tam i časopis Národní divadlo moravskoslezské. Vpravo byla hodně dlouhá řada - stáli v ní rodiče se svými dětmi. Čekali na taneční hrátky pro děti. Některé děti byly tak nedočkavé, že nedokázaly stát ani chvilku na svém místě. Ale netrvalo to dlouho a objevila se hůlka a úplně nahoře měla připevněné baletní cvičky ( piškoty). Příjemný ženský hlas zval dál dovnitř za ní...

https://emanovotna.zonerama.com/Album/155442 Divadlo Antonína Dvořáka

Odešli již i ti lidé, které zajímala Magie technického šéfa - divadelní technika a kouzla. Najednou bylo ve foyer ticho - stálo nás tam jenom několik starších lidí. Čekali jsme na Vzpomínání s Miroslavem Urbánkem. Nevím přesně, kolik nás tam bylo. Nevím ani, jestli nás někdo počítal, abychom se do nahrávacího studia vešli.Šli jsme za mladým hercem po několika málo schodech nahoru - nepočítala jsem je, ale myslím si, že se jednalo asi o necelých třicet schodů. Na konci našeho zástupu šla slečna Silvie, která dohlížela na lidi jí svěřené. Co kdyby náhodou někdo někam zabloudil? Zázemí přece neznáme...
Když herec otevřel dveře nahrávacího studia, uslyšela jsem zpěv. Říkala jsem si: zřejmě se herci rozezpívávají... Všichni jsme se usadili a netrpělivě čekali, co se bude dít.
Přítomni byli:šéfka a režisérka Gabriela Haukvicová ( doufám, že jsem dobře rozuměla ). herečka Hana Hradilová, herci Petr Miller a Miroslav Urbánek a samozřejmě náš mladý průvodce a ještě mladá Sofie. Zapomněla jsem ještě sdělit, že průvodkyně měly nápadné barvy paruk. Naše Silvie měla modré copy. Uvítala nás paní šéfová a předala slovo "rodilým speakrům" - použila tato slova, proto jsem si je dovolila vložit do uvozovek. Slova se ujal pan Miroslav Urbánek. Bylo vidět, že přítomní herci se dobře znají a vzájemně se uměli skvěle doplňovat. Moc se mi líbilo, jak uctivých slov používala paní Hana Hradilová, když chtěla právě vyslovená slova něčím doplnit.Čekala jsem, na kterého člověka budou vzpomínat? Nemusela jsem přemýšlet dlouho: Náš mladý průvodce měl v notebooku nachystán celý průběh prezentace. Na připraveném promítacím plátnu s nápisem Vzpomínáme s Miroslavem Urbánkem se začal objevovat jeden obrázek za druhým - od dětsví až do staršího věku...Jako první, na kterého se vzpomínalo, byl pan Vladimír BRÁZDA. Jméno, které známe moc dobře. Člověk, na jehož umění a schopnosti vzpomínáme... A vzpomínal i pan Miroslav Urbánek. My, jako diváci či posluchači, jsme si v divadle ani nevšimli improvizace - tak typické pro pana Vladimíra Brázdu. Vyplňoval několika tóny pasáže, u kterých si možná v pozdějším věku nemohl hned vzpomenout, jak dál. Je důležité podotknout, že hrál bez not. Dojemné bylo vzpomínání na oslavu osmdesátých narozenin pana Vladimíra Brázdy. Pan Miroslav Urbánek nám vyprávěl o tom, jak dcera pana Brázdy ( učí na konzervatoři ) popisovala život svého tatínka. Nemohla ho dostat z domu. Tak se dohodli, že zorganizují oslavy osmdesátých narozenin. Sezvali známé z celé republiky. Pan Brázda nechtěl vstoupit na jeviště. Nakonec ale šel a najednou se choval stejně jako dřív. Opět "uměl" a dirigoval. Jeho valčík byl orchestrem zahrán tak, jako ho hrávali právě dřív s ním, jako dirigentem. Prý jim říkal: "Tak děti, hrajeme"... Smutná byla vzpomínka na loučení se. Dozvěděli jsme se, že onen koncert byl nahrán ve zdejším studiu celý - při poslechu hudby lidé viděli vlny Dunaje...A právě tuto část pustili na závěr rozloučení se s panem Vladimírem Brázdou. Velmi dojemné byly poslední tóny a padající ruka dirigenta. Jeho dílo bylo známo po celé tehdejší republice. A nejenom jeho, ale i dalšího - pana Josefa KOBRA. Vzpomínali na pana Kobra a jeho improvizační schopnosti. Paní Hana Hradilová mluvila o tom, že musela sledovat celý text pana Kobra, aby vůbec měla možnost rychle vstoupit do toku právě pronášených slov, která se vždy vrátila k původnímu textu. Pokud by to nezvládla, tak by se prý ke slovu nedostala... O panu Kobrovi se mluví jen jako o komikovi - dnešní vzpomínání nám potvrdilo, že zahrál skvěle každou roli. Pan Urbánek vzpomínal i na kulturní vložku na vesnici. Starosta ho tenkrát představil jako magistra. Ještě je třeba podotknout, že herci po absolutoriu JAMU ( brněnská vysoká škola ) nedostávali tituly. Dostali je až dodatečně a Mgr se lidem pletlo s magistrem farmacie. Později dostávali absolventi uměleckých vysokých škol k zkratce Mgr ještě A ( art = umění ). Slova magistr využil pan Kobr, který představoval na kulturní vložce pana Urbánka. Vypočítával, čím vším pan herec je a úplně nakonec dodal: a ještě má lékárnu, je magistr... Jak je vidět, uměli využívat všeho pro pobavení obecenstva. Dozvěděli jsme se, že paní Hana Hradilová a pan Urbánek studovali v Brně. Na výslovnosti pana Miroslava Urbánka bylo poznat, že se jedná o "BRŇÁKA". Pan Petr Miller pochází z Ústí nad Labem. Je tenor, stejně jako Miroslav Urbánek. Umí skvěle zvládnout i slovní herecký projev - ne jako většina operních pěvců. Pan Urbánek nám předváděl, jak mluví někteří operní pěvci a ostatní herci mají co dělat, aby se nesmáli zároveň s publikem na otevřené scéně. I my jsme se smáli... Vzpomínalo se třeba na Perly panny Serafínky - pan Petr Miller na začátku své kariéry a právě včera hostoval v Opavě v tomtéž titulu, ale v roli odpovídající jeho nynějšímu věku. A při této příležitosti jsme se dozvěděli, že pan Petr Miller umí nejenom skvěle zpívat a hrát, ale je vynikající tanečník. Hrával dřív v baletu. Nyní skvěle doprovázel hrou na klavír. Slyšeli jsme i několik úryvky z různých her. Úryvek z Dalibora Miroslava Urbánka dokázal nadchnout. A paní Hana Hradilová a její píseň - citlivá, milostná, velmi dojímající. Měla jsem co dělat, abych zadržela slzy... O chvilku později jsme se dozvěděli, co musí herec udělat, aby zvládl slzy - byla to nezapomenutelná chvíle. Po právu jsme se snažili přítomným hercům poděkovat potleskem - jak jinak se jim odvděčit za vše, co nám dnes řekli a co nám zazpívali a zahráli?

Jsem velmi vděčná za to, že jsem měla možnost se krásného v z p o m í n á n í dnes dopoledne v divadle zúčastnit. Měla jsem radost, že jsme dokázali potleskem, jak nás herce potěšili...

A pak jsem ještě navštívila i kostymérnu

https://emanovotna.zonerama.com/Album/155408 kostymérna

Tady bylo co obdivovat - obrovské množství různých kostýmů. Byly tady "zkoušení chtivé" ženy i děti...
Krásná akce, jedinečná možnost vidět i zázemí a slyšet něco o náročné práci švadlen...
Fotografovali nejenom návštěvníci, ale i fotograf divadla. Vzpomínka na návštěvu kostymérny bude uchována v lidských pamětech a na fotografiích.

Děkuji

Ema