TŘINEC
Když člověk v našem věku onemocní a přidají se i problémy se srdcem, pak mu nezbývá nic jiného, než sehnat nejlepší lékaře...
Ale pěkně od začátku:
když jsme odcházeli od naší praktické lékařky, hned jsme se snažili situaci řešit. Zkusila jsem zajít na kardiologii u Mephacentra. Čekárna byla plná lidí. Ale u provozní doby byl napsán telefon. Vyfotografovala jsem si provozní dobu a po příchodu domů jsem zvedla telefon. Jméno sestry O..., která telefon zvedla, si budu pamatovat hodně dlouho...Její vlídnost a vstřícnost mě mile překvapila. U nás přijímali nové pacienty až od března nebo dubna - po zjištění diagnozy ve Fakultní nemocnici 24.11.2014 jsme potřebovali sehnat odborníka dřív. Sestra mi dala telefon na jejich další pracoviště v Ostravě - Mariánských Horách. K nim jsme šli již 15.ledna 2015. Po pečlivém vyšetření - vím, o čem nyní píši, protože jsem stejná vyšetření zažila u jiných lékařů, ale žádný nepostupoval tak pečlivě,
jsme se dozvěděli všechny možnosti léčby.
Abnormálně zvýšený tep až na 128 překvapí i mně, ne tak pacienta, který až donedávna s tímto onemocněním neměl žádné zkušenosti.
Začala léčba medikamenty a zapisování tlaku včetně nenadálých tachykardií bez jakéhokoliv rozčilování se, jen tak bez viditelného důvodu. Po dalších kontrolách v relativně krítkém čase byl změněn lék. Situace se změnila - tachykardie nebyla tak častá. Navíc bylo ve zprávě napsáno: čekatel na rytmokartu...
A o tu právě jde. Jedná se o hodně drahý přístroj. Nechtěli jsme ho nazpět posílat poštou. Zajeli jsme se do Třince podívat.
U nádraží nám pán poradil, jakým autobusem zajet na autobusové nádraží. Z něho jel autobus přímo k Nemocnici Podlesí. Tam je všechno dobře popsáno. Nemuseli jsme se nikoho ptát.
Chvíli jsme počkali, než vyšla sestra ven. Vrátili jsme kartu a vraceli se nazpět dolů k autobusovému nádraží.
https://emanovotna.zonerama.com/Album/693119 5.5.2015 TŘINEC ...1. jdeme k muzeu
Když už jsme byli v Třinci, chtěli jsme se podívat do zdejšího muzea. Již jsem v něm jednou byla. Od autobusového nádraží to není daleko - zabloudit se nedá. I poprvé jsem šla podle popisu paní z muzea, kterou jsem požádala o radu e-mailem.
Před muzeem mají velký panel a na něm různé ukázky toho, co uvidíte ve stálé expozici uvnitř budovy.
V přízemí byla výstava ze soukromé sbítky o životě lidí v secesi - i děti se měly na co podívat: hračky pro děvčátka a chlapce si prohlížely spolu s námi děti z mateřské školy.
Dál jsme procházeli místnosti - na stěnách visely nádherné černobílé fotografie...jeden obraz vedle druhého...
V dalším výstavním sále byly na stěně výkresy vnučky autora další výstavy, tentokrát ze dřeva...
Šli jsme po schodech nahoru a dívali se na výstavu RADEK PILAŘ DĚTEM - nádherná výstava k výročí večerníčku.
ŠKODA, že se nesmělo fotografovat...
https://emanovotna.zonerama.com/Album/693513 ...2. od muzea k nádraží
Rozhodli jsme se jít celou cestu pěšky. Věděli jsme, že i u opravované nádražní budovy se počítá s chodci...
Tady jsou zdálky viditelné body: kostel a železárny. Jen u nádraží jsem měla trochu obavy. Byly zbytečné - trasa na nástupiště byla řádně označena. Jízdenky si kupujeme zpáteční, takže jsme chvíli počkali na nástupišti.
https://emanovotna.zonerama.com/Album/693611 ...3. vlakem domů
Když jedeme vlakem, tak se dívám z okna. Tudy jsem jela teprve podruhé. Fotografovala jsem za jízdy vlaku. Někdy se za oknem objevilo i část vnitřního zařízení vlaku, ale nechala jsem to mezi fotografiemi. Tak často tímto směrem nejezdím...
Ema
