Naše cestování po zajímavostech naší země
Zámek v Bruntále
Ema
_______________________________________________
Zámek HRADEC nad MORAVICÍ
Rozhodli jsme se využít posledních pěkných podzimních dnů a vydali se na výlet.
Je 16.září 2009. Rychlík do Hradce nad Moravicí odjíždí v 8:06 z nádraží v Ostravě - Svinově. Na nástupišti čeká hodně cestujících. Je přece všední den a studenti jedou do školy. Všichni jsme se pohodlně do tří vagónů vešli. Rychlík do Olomouce přes Opavu,Krnov,Bruntál odjíždí.Dívám se z okna. Rychle ujíždíme a míjíme krajinu. Dívám se na kačeny v rybníce - v dáli jsou mlhou ojíněné stromy.
Najednou vykukuje sluníčko a hned je veseleji. Cesta ubíhá velmi rychle. V Opavě přestupujeme na vláček / tentokrát jenom jeden vagón / do HRADCE nad MORAVICÍ. Vlakem do tohoto města jedu poprvé. Jinak se vracím do míst,kde jsem byla již asi třikrát,pokud nepočítám účast na svatbě v červeném zámku, tzv. konírně.
Vystoupíme z vlaku a vydáváme se na cestu k zámku. Ani jsem netušila, jak lidem v tomto menším městě záleží na vzhledu a čistotě. Procházíme parkem s lavičkami. Vše je pečlivě upraveno. Tentokrát vůbec nepotřebujeme mapu. Různých směrovek s upozorněním, co kde najdeme, je více než dost.
Pomalu končí cesta po rovině. Začínáme stoupat do kopce. Jdeme cestou, která musela být kdysi dávno vytesána ze skály. Vpravo jsou vidět zbytky skály a my se nestačíme divit, jak se mohly například platany zachytit a udržet na tak malém kousku skály a vyrůst do takových rozměrů.
Po levé straně je zeď vystavěná z různě tvarovaných kamenů.I na této straně jsou různé stromy a keře a za nimi se skrývají nádherné i hodně staré malinkaté domky. Některé mají cedule :na prodej, ale kdo by chtěl koupit starý domek v zatáčce?
Cestou nahoru jsou tři kameny s nápisy v patřičném odstupu. Na prvním z nich je vytesáno:
Bývali Čechové statní jonáci,
bývali rekové,muži co květ,
bývali,bývali,válčili,zpívali,
tak je znal svět...... Nahoře je znak LVA
O něco výše je nápis:
Moravo,Moravo,Moravičko milá,
co z tebe pochází chasa roztomilá,
chasa ušlechtilá,žádostivá boje
a jaké koňstvo rodí půda Tvoje. ..... Nahoře je MORAVSKÁ ORLICE
O něco výše je poslední nápis:
Kto za pravdu hori v svätej obeti,
kto za ludstva právo život posvätí,
kto nad krivdou biednych slzu vyroní,
tomu moja pieseň slávou zazvoní ... slovenský znak TATRY
Autorem tohoto úryvku je Karol Kuzmány ( to jsou znalosti mého manžela, já jsem si již nevzpomněla, ačkoliv jsem část tohoto čtyřverší znala ).
Vůbec jsem nevěděla, že je tady na levé straně taková upomínka na naše národy. Když se jede autem či autobusem, není to vidět.
A víte PROČ jsem si uvedená čtyřverší opisovala?
Je to přece jasné - potřebovala jsem si vždy na chvíli odpočinout, protože cesta do kopce mi dala zabrat. Ale jsem šťastná, že jsem to zvládla a stanula nahoře před branami červeného zámku. Počasí nám přálo, sluníčko svítilo na vstupní část červeného zámku a my pokračovali dál do zámku. Po zakoupení vstupenek nám zbývala celá hodina času do prohlídky.
Jak využít čas?
Přece zajít do zámecké zahrady, bez spěchu a v klidu se podívat po celé zahradě - přirozeně pouze po vyznačených cestách. Vlevo od bílého zámku bylo vidět nádherné lesy, mezi kterými se klikatila cesta a v dálce vesnice....
Přišly jsme k věži - dříve vodárna. Cestička nás zavedla k dřevěnému mostu přes příkop - tam bych spadnout nechtěla, já bych se určitě zabila.
Za mostem jsme si prohlíželi velmi staré stromy a šli jsme dál. Věděli jsme, na co se jdeme podívat. Nad námi štěbetali ptáci a my klidně šli a rozhlíželi se. Přišli jsme k soše Ludwiga van Beethovena / pobyl zde v roce 1805 a 1811 - doufám,že jsem to nespletla a je to tak/.
Výhled do dáli stál za to - pole, lesy, Žimrovice - kdysi tam byla papírna, jestli je ještě, to bohužel nevím a úplně v dáli město Opava.
Do začátku prohlídky zbývalo ještě deset minut. Šli jsme se podívat na zámecké nádvoří a rozhlíželi jsme se kolem sebe. Na vitráže s erby zrovna svítilo slunce - byl to nádherný pohled.
A již přišla mladičká dívenka - průvodkyně a prohlídka začala. Ačkoliv jsme byli jenom čtyři dospělí a jedno dítě, vůbec nás "nešidila" v prohlídce, ale pečlivě popisovala historii zámku a okolí. Seznamovala s životem šlechty na zámku a s životem sloužících, když popisovala cesty sloužících s jejich pány do ciziny a ukazovala nám oblečení. Zajímavá byla kamna / tolik různých jsem ještě nikde jinde neviděla / nebo způsob podávání jídla.
Mě osobně zaujala knihovna a pak dopis osmiletého své matce napsaný kurentem velmi čitelně.Takže i hoši kdysi psali úhledně. Vše se lesklo čistotou a za svitu slunce ještě více.....
V jednom ze sálů je odkryta původní zeď...A ty tapety na stěnách - papírové i látkové,štuka na stropech...
Prohlídka byla sice dost únavná - ale velmi pěkná. Navíc nás ještě upozornila na možnost podívat se na dvě francouzská děla a na makety zámku. Na více místech bylo vidět, že peníze z EU byla využita účelně.
Byla jsem velmi unavená, ale šťastná!
Vřele doporučuji návštěvu tohoto skvostu.
V červeném zámku je nyní restaurace a hotel / zřejmě pracoviště hotelové školy z Opavy - to nevím jistě,kdysi tomu tak bylo /. Za mých mladých let část červeného zámku vyhořela - to ovšem dnes není poznat.
I takto se dá prožít den evropského kulturního dědictví 2009 - ještě, že se dá na internetu najít upozornění na otevírací dobu.
Kdo je z blízkého okolí a chtěl by prožít den na zámku - bylo tam napsáno:
tuto neděli, 20.9.2009, pro děti a důchodce vstup zdarma.
Při naší cestě nahoru k zámku jsme si všimli křesťanské školy svaté Ludmily, která měla ten den svátek.
Najednou se proti nám vyhrnula spousta dětí. Šli jsme pomalu nahoru a míjející děti nás zdravily. Nejdříve přicházely děti z nejnižších ročníků, pak i ti nejstarší. Nesly kromě jiného také hudební nástroje. Jelikož bylo brzy ráno, tak si myslíme,že vyučování začaly zpěvem v kostele, který byl nad námi.
Proč o tom píši:
Zdravit začaly děti.Ty šly jako první, učitelé přirozeně zdravili také, ale děti neviděly jejich vzor.
I takovým různým způsobem je vychovávaná mladá generace.
V poslední době se nám stává stále častěji, že v menších obvodech města Ostravy se setkáváme s pozdravem nejenom od dětí, ale i dospělých. Horší je to ve velkých městských obvodech - tam si lidé k sobě ještě nenašli cestu a nepozdraví se i neznámí lidé.
Ema
_________________________________________________________
HRANICE na Moravě a dny evropského kulturního dědictví 2009
V sobotu 19.září 2009 jsme se vypravili na výlet.
Zajímá Vás kam - za otevřenými památkami do nádherného malebného města - do HRANIC na Moravě.
Toto město bylo rodištěm mé maminky. Tatínek pocházel z vesnice jenom dvanáct kilometrů od Hranic na Moravě. Jako dítě si z návštěv města hodně pamatuji.
Snad byly mé vzpomínky ovlivněny tím, že jsem sem jezdila na kontroly / po revmatické horečce /.
Nyní jsem měla vedle sebe svého partnera, který poslouchal a doplňoval to, co si z vyprávění mé mámy pamatoval on.
Dům, ve kterém bydlela rodina mé maminky, již nestojí. Místo něho se tyčí do výšky hotel Cementář. Dům, ve kterém bydlela "teta Bojka" - mámina spolužačka / velmi nemocná /- stojí na svém místě a já, "naivní", jsem ji "viděla " za oknem mávat.....
Do Hranic jsme jeli "brňákem" - tento rychlík byl plně obsazen. Jak by také ne, když se s ním dalo jet také na letiště do Mošnova.
V Hranicích jsme se vydali po známé cestě /nevím, jestli jsou ještě vlevo kasárny/ - podél rybníku s kačenkami a velkým množstvím vzrostlých vrb okolo a malým ostrůvkem jedné vrby uprostřed rybníka.
Šli jsme kolem Sigmy na levé straně a školy o kousek dál po pravé straně. Pod novým mostem i kolem nás svištěla auta. Kolona neměla konce.
Přicházíme k náměstí. Je sobota - čas svateb, které se konají na zdejším zámku, ve kterém je městský úřad. Prošli jsme vestibulem kolem sochy Olbrama Zoubka a rozhodli se, že se sem vrátíme až odpoledne.Nechtěli jsme se proplétat mezi svatebčany.
Zvenku jsme si zámek prohlédli hned. Šli jsme za zvukem hudby a zpěvu.Chtěla jsem se projít v podloubí, které pamatuji v trochu jiné podobě. Některé obchůdky měly úplně nové dveře a prosklená okna, odpovídající době vzniku, jiná vypadala jako na tržišti, ale všude bylo čisto a uklizeno!
To jsem v Hranicích na Moravě vždy obdivovala.
I náměstí se změnilo - uprostřed je nádherný kostel - dnes byl otevřen.Byli jsme se vevnitř podívat. Nejsem věřící, ale nesnesu, aby se někdo v kostele choval hlučně. Dívenky se pokřižovaly a začaly pískat! Varhanice přestala hrát - nevím, zda hrála proto, že si zkoušela něco nového anebo proto, že byl kostel otevřen veřejnosti. Varhanní hudba nádherně dokreslovala atmosféru kostela. V roce 1994 tady byly ukradeny ostatky, které zde byly téměř třistadvacet let. Od tohoto roku se všechno hlídá. Ve stejnou dobu ukradl někdo i ostatky uložené v poutním místě Kostelíček / tam jsme nebyli,nedalo se všechno časově stihnout /.
Na náměstí se konávají pravidelně koncerty. Dnes zde byl také. Kromě koncertu byli v dobových krojích v jiné části náměstí šermíři a ještě jedna atrakce pro děti i dospělé:
lokomotiva se třemi vagony vozila lidi / vešli se dovnitř dospělí i děti, dokonce i miminka v kočárcích / po městě. Vlak byl čerstvě natřen a zářil do dálky. Projížděl celým centrem města až k zámku.
Chtěla jsem vidět starou radnici. Když jsem si přečetla text o příkrých schodech a zábradlí - raději jsem vzdala snahu vylézt nahoru. Navíc pouštěli pouze šest lidí najednou nahoru kvůli bezpečnosti. A já jsem toho chtěla tolik stihnout!!!
Čas tak rychle utíkal a nešel zastavit ani na malinkou chviličku - tak jsme se u zajímavostí zastavili my dva.
Radniční ulicí jsme se dostali do městského muzea. Již zdálky jsme slyšeli nádherný mnohohlasový koncert. Když jsme chtěli vstupenky, paní mávla rukou a rychle nás poslala usadit se na koncert. Město si pozvalo soubor zpěváků z družebního polského města - z názvu jsem rozuměla pouze část a stará paní si nemohla vzpomenout na název družebního města, tak jsem ji nechtěla trápit a uvádět do rozpaků.
Soubor zpěváků / čtyři ženy a tři muži / zpívali církevní texty / přirozeně polsky / - dle manželova sdělení od nejstarších dob k současnosti. Rozumí hudbě více než já .Ráda poslouchám jeho vyprávění o tom, o čem právě zpívali. Polsky rozumí více než já.
Bylo by slyšet špendlík spadnout. Téměř jsme nedýchali a jenom tleskali....
Nejenže jsme v místnosti s nádhernou klenbou vyslechli koncert, ale byla zde vystavena díla Jana Pinkavy / 26.12.1846-12.3.1923 / - působil jako profesor kreslení a pravopisu na státním německém gymnaziu v Hranicích v letech 1873 - 1900. Když jsme neplatili vstupné, chtěla jsem městu přispět alespoň zakoupením kalendáře tohoto autora.
Vydali jsme se Radniční ulicí podél fary po schodech dolů k Ludině.Jiným směrem jsme pokračovali v našem putování za hranickými památkami.
O Hřbitovní ulici a arboretu Vám napíši příště.Dnes Vás slovně zavedu ještě do hranické SYNAGOGY. Byla jsem u ní již víckrát, ale tentokrát teprve podruhé i vevnitř. Běžně nebývá otevřena.
Vždy, když sem přicházím, je mi úplně úzko. Vybavují se mi slova maminky, jak vzpomínala na židovku a její rodinu, se kterou se loučili před jejich odsunem......Do dnešního dne pečlivě uchovávám malý košíček, který dostala máma na památku.
V synagoze byl tentýž pán jako průvodce, kterého jsme tady viděli i minule.Tenkrát i dnes zde byla výstava.V sobotu - výstava mladé autorky textilních koláží v přízemí a obrazů v patře. Jmenovala se Vodrážková / asi Iva,ale bohužel jsem si to nenapsala a nejsem si jistá /.
Při prohlídce v horním patře svítilo slunce i dovnitř a paprsky padaly dolů na její textilní koláže s židovskými náměty.Velmi silný dojem z takové výstavy.
Ze synagogy byl nádherný výhled na všechny strany města a okolí. Hranický zámek jsme uviděli z horního patra výstavních místností synagogy.
Příště o arboretu.
...............................................................................................................
23.9.2009 jsme byli také v arboretu Střední lesnické školy v Hranicích na Moravě.Škola vznikla v roce 1896.
Jak se k ní dostanete?
Jsou dvě možnosti:
kdo nechce chodit přes celé město, má možnost zajet vlakem až na zastávku Hranice MĚSTO, která je hned u lesnické školy. Stačí po vystoupení z vlaku projít budovou nebo okolo ní a přes cestu je hlavní vchod - tentokrát se chodilo vchodem bočním. Na brance byla velká šipka, kudy je třeba jít.
Druhá možnost je projít městem. Z náměstí odbočit k ulici Hřbitovní. Přejít přes cestu a chvíli jít do kopce podél hřbitovní zdi.
Vydáme se na cestu z náměstí po schodech dolů podél řeky Ludiny ke Hřbitovní ulici a po ní jdeme nahoru do kopce až k ARBORETU Střední lesnické školy v Hranicích na Moravě.
Autorem malovaných obrázků je Jan Pinkava, který učil na hranické škole a pak zde žil až do smrti. Je zde pochován.
My jsme zvolili druhou cestu a to z mnoha důvodů.
Jedním z nich bylo sledovat kolik vody má Ludina,která tudy protéká.
Druhým - prohlédnout si sochu uprostřed a přejít k domu z roku 1587 na Hřbitovní ulici. Číslo popisné ani jméno nynějšího obyvatela pana Blažka vůbec není nutné si zapamatovat, protože dům sám Vás všechny upoutá dochovalými sgrafity. Je zajímavé,že zkoušeli odkrývat na celé ploše, ale zachovaná je jenom spodní strana, která je blíže k hlavní cestě.
Nemohu si odpustit citát / z 1.skříňky /- tady je:
Jsem půvabná svými lesy,
sličná svými háji,
štědrá svými sady,
líbezná zelení svých luk
a stříbrem svých vod.
Buď ke mně šetrný,
nauč se mě znát,
milovat a chránit.
PŘÍRODA TVÉHO DOMOVA. ing Vladimír Šmíd,správce arboreta
Po arboretu si může každý chodit jak chce. Mají rozmístěny skříňky s texty a obrázky. Na starých stromech jsou názvy a místo, kde se vyskytují. U nové výsadby jsou štítky s názvy vedle nich. Jsou tam také přírodní lavečky ze stromů.
Jsem dost stará, ale poprvé jsem viděla vedle sebe poskakovat černé a rezavé veverky, které jsou zvyklé na člověka. Mezi nimi poskakují nebo poletují ptáčci. Dokonce zde najdete i lesní školku. O všechno se starají studenti se svými učiteli. V malém skleníku byl vedle nádherných paprik i meloun.
A nesmím zapomenout na jezírko s rozkvetlým leknínem. U budovy školy jsou skalky.Třeba zde mají břidlici / ta je od nás od Budišova nad Budišovkou /,vápenec ,mramor,pískovec a jiné. Nezapamatovala jsem si všechny.
Skalky jsou pečlivě popsány - rostliny jsou mezi jednotlivými kameny - zřejmě názorně připraveno pro nás, kteří se přijdeme podívat na nádhernou část naší přírody...
Takový starý park je v naší zemi jenom v Hranicích na Moravě a v Průhonicích.
Stromů bylo hodně. Zajímavá byla např.jedle ojíněná ze severní Ameriky, cypřišek hrachonosný a zeravinec japonský, či zerav obrovský nebo škumpa obecná, obojí ze severní .Ameriky. Zajímavá byla i borovice těžká, která měří 30-50 metrů, průměr až 4 metry.
Rozloha arboreta je 2,34 hektarů. A na závěr ještě verše, které byly v jedné z několika skříněk:
PROSBA LESA
Jsem dárcem tepla Tvého krbu
za chladných nocí a v zimě
a dárcem příjemného chládku
v žáru letního dne.
Já jsem dal trámoví Tvému obydlí
a desku Tvému stolu,
ze mne je lože,ve kterém spáváš
a kleče Tvého rádla.
Já jsem dal toporo Tvé sekeře
a branku do Tvého plotu.
Ze mne je dřevo Tvé kolébky
i Tvé rakve.
Já jsem tím ,čím pro život je chléb
a pro vázu květina.
Vyslyš tedy prosbu mou,opatruj mne
a chraň i pro věci budoucí....
Vpravo bylo napsáno:
Jaroslav Vrchlický
I tak se dá strávit příjemné dopoledne - pro nás bylo prosluněno paprsky pronikajícími mezi jednotlivými větvemi stromů.
Byla jsem ráda,že jsme zde byli již podruhé.Tentokrát nám přálo i počasí....
Ema
____________________________________________________
VÝLET NA ZÁMEK RADUŇ
Ema
______________________________________________
NÁVRAT ZE ZÁMKU RADUŇ PŘES KOMÁROV U OPAVY
Ema