Dům u šraněk v Ostravě - Vítkovicích
Do Vítkovic jsme jezdili nejdřív na vycházky s paní Lenkou Kocierzovou. Nebydlíme ve Vítkovicích - vůbec jsme je neznali.
Byla jsem se podívat i na Kronikářské dny na zdejší radnici - obdivovala jsem, co všechno dokázali obětaví lidé nashromáždit a pak nám, zájemcům o zdejší historii, ukazovat.
https://emanovotna.zonerama.com/Album/118601
Byla jsem na vycházce - počasí nám přálo. Na zpáteční cestě jsme nakonec skončili v Domě u šraněk. Byla jsem v těchto místech poprvé. Věděla jsem jenom, že paní Lenka Kocierzová a pan Karol Hercík se snaží postarat o to, aby všechny krásné památky, které během let nashromáždily, mohly být umístěny někde na jednom místě...
Měli jsme možnost poslouchat paní Lenku - již ve vstupní chodbě jsou stejně velké obrazy a v nich jsou popsány různé důležité události týkající se života ve Vítkovicích. Jsou tady i fotografie a další památky na tehdejší život v této městské části.
Vše je napsáno krásným, čitelným písmem paní Lenky. Jsou zde i obrázky, které vytvořila paní Lenka Kocierzová. Pomalu jsme kráčeli od jednoho ke druhému a poslouchali zasvěcené vyprávění autorky - vracela se s námi do svého dětství.
Vpravo v koutku pod schody stojí starý radiátor, který byl zachráněn jako oamátka na tento typ. Pomalu stoupáme po schodech - i tady nás provází historie pověšená na stěnách podél schodů.
I nahoře se seznamujeme s místnostmi a různými předměty, které jsou zde již pěkně urovnány.
Vidíme, jak velký kus práce již zdejší lidi vykonali - patří jim velké poděkování.
A mi osobně zbývá jen povzdech:
škoda, že v našem obvodě nejsou tak aktivní lidé, jako tady ve Vítkovicích
Ema
vycházka 9.11.2012 http://zoneramacom.zonerama.com/Album/60563
______________________________________
Kronikářka Vítkovic pořádala vycházku
Ve sdělení tisku citovali její slova:
"Půjdeme do kopce po Ruské ulici. Překonáme výškový rozdíl asi čtyři sta centimetrů a opět čeká na vycházkáře malé překvapení,"
informovala Kocierzová.
Sraz byl v patnáct hodin na Mírovém náměstí u vodotrysku.
Jela jsem raději dřívější tramvají - co kdyby se cestou něco stalo? Byla jsem tam jako první. Procházela jsem se po náměstí a prohlížela jsem si nádherný vítkovický kostel a poslouchala tři zvony...
Lidé pomalu přicházeli - jedna paní se mně zeptala, jestli jdu na vycházku. Takže jsme již byli tři. Nebylo pěkné počasí, ale i přesto se nás sešlo patnáct.
Paní Lenka Kocierzová přišla jako vždy o něco dříve.
Všem přítomným podala ruku a přivítala nás. Je od ní velmi milé, že si nás podle vzhledu pamatuje.
Vypravili jsme se na vycházku po Ruské. Nejprve jsme museli přejít přes frekventovanou ulici - zvládli jsme to hravě. Paní Lenka se o hladký přechod cesty nás starších postarala.
Cestou vždycky vypráví a ukazuje, kolem čeho zrovna procházíme.
Nevím, jak Vy, ale já bych si těžko všimla některých domů v zadní části ulice.
A právě na nich nám ukazovala původní zástavbu.
Cestou upozorňuje, abychom se otočili a podívali dozadu na komíny - podle nich hladce poznáte, že opravdu jdeme nahoru...při chůzi se to ani nezdá.
Vlevo nás upozorňuje na původní zástavbu Vítkovických železáren - klenby nad okny jsou opravdu pěkně zdobené a takové se běžně nevidí.
Nad námi je "krajkoví potrubí" - toto pojmenování paní Lenky Kocierzové se mi velmi líbí. Nemusí mít člověk ani výtvarné cítění a podívá-li se pořádně - dá jí za pravdu...
Upozorňuje nás na rodinný dům z původní zástavby. Kousek dál bylo koupaliště - jeden pán si ho pamatuje, chodil tam. Potvrdil, že plot zůstal původní.
Vpravo je mezi domy poměrně hodně stromů. Tyto domy chtěl městský obvod od Vítkovických železáren odkoupit a zajistit tak bydlení pro obyvatele této městské čtvrti - neprodali. Chtěli zde mít byty pro své zaměstnance - ti ale nechtějí bydlet poblíž ulice s tramvají.
Místo vypadalo velmi pěkně:
dostatečně vysoký zdobný kovový / asi litinový/ plot, mezi domy dost velký travnatý prostor, na kterém by mohlo být pár laviček a pěkné hřiště pro děti a hlavně domy nebyly těsně u sebe a kolem bylo hodně vzrostlých listnatých stromů.
Bylo to nádherné podzimní zákoutí hned naproti velkého průmyslového objektu. Do práce by se dalo dojít pěšky ani ne za pět minut...
Jenže to je jenom můj názor. Dnešní generace se na všechno dívá jinak...
Procházíme se po Ruské dál. Cestou vypráví paní Lenka třeba i o tom, že právě okolo procházející paní poslala sedm studentů architektury na exkurzi k paní kronikářce. Studenti měli o Ostravu velký zájem.
Přišli jsme k jedné budově a měli jsme chvilku počkat - to bylo překvapení...
Paní Lenka nás zavedla do služebny Policie České republiky, aby lidé věděli, kde se nachází.
Zapomněla jsem hodnost pána, který nás informoval o tom, kde je které oddělení - jsou na několika místech v této městské části...
Provedl nás - ukázal nám i cely pro zadržené.
Vysvětlil a odpověděl na otázky, které mu lidé řekli.
V této budově mají velmi malý prostor - na chodbách jsme se těžko vešli dva vedle sebe.
Paní Lenka Kocierzová nám představila svou dceru, abychom ji poznali, když by přišla místo maminky.
Paní Lenka Kocierzová tentokrát přišla na vycházku nemocná - neměla nám jak sdělit, že nemůže přijít...
Patří jí velké poděkování za to, co pro nás vycházkáře - jak bylo pěkně napsáno v Moravskoslezském DENÍKU - dělá a jak se stará o to, abychom věděli, kolem čeho chodíme...
Některých nádherných ozdobných prvků na budovách bych si sama bez upozornění nevšimla.
Příští vycházku dělá 5.listopadu na vítkovický hřbitov - sraz je v 15 hodin.
Jestli jsou zde milovníci umění z Ostravy, pak máte možnost 3.11.2010 v 17:30 v Domově mládeže na Lidické ulici bude její minivýstava...
Ema
___________________________________________________
Procházka v městské části Vítkovice
__________________________________
Když jsem si prohlížela došlé e-maily, objevila jsem mezi nimi také osobní pozvání na setkání v DOMĚ U ŠRANĚK na Jeremenkově ulici v Ostravě - Vítkovicích. Mile mě to překvapilo. Uvažovala jsem o tom, že bych měla odpovědět a hlavně poděkovat - nakonec jsem nemusela psát, protože jsem se s paní Lenkou Kocierzovou setkala v Librexu na besedě, tentokrát s paní profesorkou Vladimírou Dvořákovou. Mimochodem beseda byla skvělá - obdivovali jsme paní profesorku, jak dokázala jasně odpovědět na každou otázku.
Jako vždy jsem si doma poznačila do kalendáře datum 22.června 2013 a čas deset hodin - co kdybych náhodou zapomněla? Do kalendáře si důležité údaje zapisuji po celý svůj život. Jsou to většinou údaje nejenom pro mě, ale i pro celou mou rodinou. Podle kalendáře si zjistí, kdy a hlavně kam se chystám...
V sobotu ráno jsem se nachystala - nemohu přece jít na první výročí jen tak, s holýma rukama. Aspoň několik drobností je zapotřebí vzít a podarovat...Pozvání bylo na deset hodin. Netušila jsem, že se mohlo přijít již dřív. Měla jsem skoro třicet minut čas - vyjela jsem od nás z Ostravy - Poruby raději o jeden tramvajový spoj dřív: co kdyby se cestou něco stalo?
Na Mírovém náměstí se všechno chystalo na vítkovickou pouť Petra a Pavla. Prošla jsem se po náměstí a podívala se na děti chystající se na vystoupení. Pak jsem šla pomalu na Jeremenkovu ulici k Domu u šraněk.
Zazvonila jsem a ohlásila se jménem - tak to dělám vždycky. Bylo mi otevřeno. Vešla jsem do domu a pokračovala jsem pomalu chodbou ke schodišti. Vždycky, když jdu tímto schodištěm po schodech nahoru, prohlížím si zábradlí. Moc se mi líbí. Dveře v patře byly tentokrát otevřeny - pomalu jsme se scházeli. Přicházel jeden host za druhým. Krátce přede mnou přišel pan Karol Hercik a s ním několik hostů. Všechny nás přivítala paní Lenka Kocierzová. Někteří hosté již seděli v místnosti, jiní se procházeli a prohlíželi si, co ve které místnosti bylo vystaveno. Mě osobně překvapila slova pana Karola Hercika:
"Vy se tady vždy rozhlížíte, jako byste tady byla poprvé."
Odpověděla jsem mu:
"Tady je pro mě vždy něco nové, něco, co tady vidím poprvé."
https://emanovotna.zonerama.com/Album/114646
Prošla jsem se všemi místnostmi a vzpomínala na chvíle, které jsme tady prožili. Nezapomenutelné byly chvíle strávené prohlídkou jednotlivých místností zakončenou u televizní obrazovky, na které jsme viděli vše důležité týkající se zdejšího městského obvodu. Nejsme z Vítkovic - ale jsme šťastni, že máme možnost poznávat zdejší část Ostravy, buď na vycházkách s paní Lenkou Kocierzovou, nebo dříve na Kronikářských dnech na vítkovické radnici - kde jsem vždy obdivovala nádherná okna - vitráže, anebo v poslední době právě zde v Domě u šraněk...
Vzpomínala jsem třeba na kouzelnou atmosféru Knižního bazaru - přehledně nachystané knihy podle druhů - pěkně vyrovnané jako schodky, takže bylo vidět na autora a název titulu.
Vzpomínala jsem na atmosféru Vítkovické štokrle - zažila jsem jich víc, jedna byla zajímavější než druhá...a tak bych mohla pokračovat a vzpomínat například na nádherné chvíle odpoledne nad památníčky. Mi osobně se nejvíc líbil onen nejstarší se vzpomínkou na Wigstadtl - úhledný rukopis, velmi dobře čitelné písmo, vylisované květiny...to vše dýchalo dobou, kdy bylo vytvořeno, do památníčku vloženo a napsáno...Dalo se dobře přečíst, dalo se přeložit...
A co teprve kouzelná módní přehlídka. Děti a jejich bezprostřední účast na přehlídce a paní Lenka s jejím divadelním vystoupením? Ano, nespletla jsem se - mi to tak připadalo. Osobně zdejší nářečí neznám. Ne, že bych mu nerozuměla, ale mluvit tak neumím. Je pravda, že do Ostravy jsem se "vrátila" po více než dvaceti letech - za války jsem se v Ostravě narodila při jednom z velkých náletů na centrum města...ale to je již hodně dávno. Žila jsem a stále ještě žiji v prostředí, kde se mluvilo jen spisovně - nářečí jsem slyšela zcela vyjímečně.
Přišli jsme na vernisáž výstavy Rok domu u šraněk. Byli jsme vyzváni, abychom přešli do galerie. A již nastala ona hodina, na kterou jsme všichni čekali. Začalo se vzpomínat přímo v galerii, kde jsme si mohli zavzpomínat přímo u vystavených fotografií...
Paní Lenka Kocierzová vzpomínala na to, jak dostala alba fotografií - vzpomínám si, jak na jedněch Kronikářských dnech přinesl muž alba se starými fotografiemi. Měla jsem tu čest a mohla se do nich podívat - včera jsme slyšeli, že fotografie jsou velmi vzácné. Ani v ostravském archívu takové fotografie nemají. Dozvěděli jsme se, jak se postupně shromažďovaly různé zajímavé věci, ale i tiskoviny a fotografie. Mnohé ze shromážděných věcí jsou vzácné...
Já jsem si při vyprávění paní Lenky vzpomněla na to, jak právě ona a pan Karol Hercik schovávali veškeré vzácnosti u sebe doma - nebylo je kam dát - a pak je v kufrech stěhovali na kronikářské dny. Obdivuji jejich chuť a nadšení pro shromažďování různých památek a pro vytváření prostředí v Domě u šraněk. Díky dvěma nadšencům ( možná mnoha dalším bezejmenným a samozřejmě těm, kteří je podporují finančně - díky sponzorům ) máme možnost vidět i výstavy - bylo jich již hodně. Asi bych nyní neuměla říct, která z nich se mi líbila nejvíce. Každá výstava byla o něčem jiném. Každá výstava nám ukázala osobnost jiného umělce, který patří k Vítkovicím. A co teprve výstava plakátů a jiné akce k významnému výročí vítkovického rodáka, pana Beno Blachuta?
Za právě skončený rok nám předvedli velmi mnoho. Na jedné z akcí nám byla představena nástupkyně paní kronikářky, Lenky Kocierzové. Pavlína Nováčková je novou kronikářkou Vítkovic.
Pan Karol Hercik donesl dárek k prvními roku Domu u šraněk: kromě dárku jsme uslyšela i příběh, který ho provázel a stal se před padesáti lety. Daroval funkční traktor ( pásový - vzpomínám si na podobnou hračku ). Donesl ho tenkrát do školy - ve škole ho někdo ukradl. Jednalo se ale o vánoční dárek od pana Kobra ( pokud nevíte, o koho se jedná - Josef Kobr byl hercem v ostravském divadle ). Když se jednou potkali, tak mu pan Hercik řekl, co se stalo. Na vánoce dostal nový traktor a právě ten donesl nyní jako dárek sem do Domu u šraněk...
Chtěla bych poděkovat v š e m výše jmenovaným za krásné chvíle strávené v jejich společnosti a na akcích, které právě tito lidé pro nás připravují a organizují. Kéž mají stále dost sil, chuti a dobrých nápadů - budeme jim za ně velmi vděčni...stejně jako jsme vděčni d n e s za chvíle strávené zde a za Poděkování, které jsme dostali na památku.
Městský obvod Vítkovice může být rád, že má tyto lidi - kéž by takto byla prezentována minulost městského obvodu i v jiných částech Ostravy. Dalo by se říci - skoro se jim může závidět, i když slovo závidět ráda nemám...
Ema
__________________________________________________________
VEZMI SI ŽIDLI
V neděli odpoledne jsem byla v Domě u šraněk již několikrát. Tentokrát jsem dostala pozvánku s pěkným plakátem. Název byl velmi zajímavý:
Vezmi si židli
V předmětu e-mailu bylo napsáno: Zvu i bez židle...
Rozmýšlela jsem se, jak to udělat? Několik židlí jsem před několika málo měsíci při vyklízení bytu museli vyhodit, protože je nebylo kám dát a nikdo z blízkého okolí žádné nepotřeboval. Uvidíme - možná se rozhodneme některé židle časem zbavit a dovezeme ji někdy jindy. Místo židle jsem si nachystala šest hrníčků - dost starých. Kupovala jsem je kdysi dávno pro stařenku a ona si je šetřila. Většina starých lidí si obvykle šetří to, co dostane jako dárky. Bílé hrníčky s úzkými proužky v horní části se budou hodit, když se sejde víc lidí, třeba na čaj. Hrníčky vůbec nevypadají na to, že byly uchovávány v domácnosti kolem padesáti let.
Teprve podle stáří věcí si uvědomuji, kolik toho již pamatuji. Na odpolední besedu jsem se těšila. Nevěděla jsem ovšem, že se opravují koleje na trati. Měla jsem obavy, že nepřijedu včas. Tramvaj číslo tři jela po své trati a já jsem měla dokonce časovou rezervu skoro dvaceti minut.
Pomalu jsem šla kolem stříkající fontány na Mírovém náměstí ve Vítkovicích, pak podél kostela. Vpravo v dálce jsem uviděla paní Lenku s dcerou a dětmi. Před Domem u šraňků již čekali dva lidé. Paní Lenka odemkla a šla rychle odkódovat. My jsme stoupali pomalu po schodech nahoru za ní.
Měla jsem v tašce růžičku ze zahrádky, která se mi podařila vypěstovat. Nesla jsem ji v bezbarvém skle, které bylo dost těžké. To jsem si uvědomila teprve tehdy, když jsem požádala Apolenku, jestli dá růžičku babičce. Hned jsem se jí zeptala, jestli ji udrží. Nesla ji velmi opatrně. Mrzí mě, že jsem ji pozorovala a neuvědomila si, že jsem ji mohla vyfotografovat...
Teprve v Domě u šraněk jsem si uvědomila, že růžička pěkně voní. Na zahrádce si člověk neuvědomuje, která z růžiček voní a která je "jenom" pěkná...
Všichni jsme byli pozváni do Galerie. Chtěla jsem jít pomoci se židlemi, ale bylo mi řečeno, že to Teodorek zvládne. A zvládl to bez jakéhokoliv problému. Posadili jsme se kolem kulatého stolu. Protože většinu lidé znám jenom podle vidění, tak raději nebudu jmenovat - mohlo by se stát, že jsem třeba špatně slyšela, když byli osloveni... Netušila jsem, - podle tváří ostatních lidí to také nevěděli - že měla paní Lenka narozeniny. Takže jsme byli pozváni nejenom na besedu, ale i na její narozeniny. Nejkrásnější okamžik pro mě:
o narozeninách paní Lenky jsme se nedozvěděli od ní, ale od jejího vnuka Teodorka, který půjde teprve do druhé třídy. Bylo to velmi milé, že právě vnuk nám řekl, že babička měla narozeniny. A pak mě překvapilo, jak dokázal všechny obsloužit. Podal každému z přítomných čerstvý švestkový koláč z velkého talíře. Nevypadalo, že by talíř byl lehký. Zvládl svěřený úkol bezvadně - rozhlížel se, jak půjde dál. Neupadl ani malinkatý kousíček - maminka i babička mohou mít radost.
http://emanovotna.zonerama.com/Album/150509 s paní Lenkou v Domě u šraněk
A pak se vyprávělo - přece jsme se dva měsíce neviděli. Bylo období prázdnin a paní Lenka byla v Luhačovicích. Tak, jak jsme seděli kolem kulatého stolu vedle sebe, jsme vyprávěli. Od Teodorka jsme se dozvěděli o Švýcarsku - o Kostnici, o Bodamském jezeře... vzpomínal a za pomoci doplňujících otázek - vyprávěl nám o tom, co viděl a kde byl.
Manželé B. vyprávěli o solných dolech v Polsku - obrovské množství lidí čekalo ve skupinách. Oni se přidali k Polákům. Na Ostravsku máme výhodu - rozumíme polštině a čemu nerozumíme, to si domyslíme ze souvislosti.
O Polsku vyprávěl i pan V. Mluvil o jiných solných dolech, které nejsou tak známé, ale podle něho jsou moc pěkné. Podle jeho řeči bylo poznat, že umí dobře polsky a navíc to v okolí Krakova moc dobře zná.
Samozřejmě se nemluvilo jenom o těchto lokalitách a jenom o letošní dovolené, ale o mnoha jiných. Odpoledne se sešlo v Domě u šraněk několik lidí "naladěných na stejnou notu". Bylo zde moc příjemně a útulno. Dozvěděli jsme se také o akcích, které budou v září a na začátku října.
Nádherná atmosféra, příjemné prostředí, milí hostitelé - co víc si může člověk přát?
Snad může jen smutně dodat:
lidé z městského obvodu Vítkovice se mají - díky dvěma zapáleným rodákům...paní Lence Kocierzové a pana Karoila Hercika - mají uschováno mnoho zajímavých "kousků" z historie Vítkovic a později vznikl Dům u šraněk. Ani se to nezdá, ale existuje již tři roky...
Děkuji Vám za možnost poznávat Vítkovice
Ema
____________________________________________________________
Dům u šraněk se připravuje na nedělní módní přehlídku
Dnes odpoledne jsem byla na zajímavé akci v Ostravě - Vítkovicích v Domě u šraněk. O akci z dnešního odpoledne napíši jindy. Než dnešní akce začala, protože jsem měla dost času, tak jsem se prošla místnostmi Domu u šraněk.
V jedné z nich byla výstava obrazů - krajinky a vesničky. Ve vitríně byl pěkný keramický betlém. V jiné místnosti byly zcela vyměněné vitríny a nejenom ony. I na stěnách vše vypadalo jinak. P r o č ?
Chystají se tady na módní přehlídku, která se má konat již tuto neděli, t.j. 27. ledna 2013 od 16 hodin. Pokud to nemáte daleko, jste srdečně zváni.
http://ebabrlina.rajce.idnes.cz/23.1.2013_Dum_u_sranek_na_Jeremenkove_ulici_v_O.-Vitkovicich/
Obdivovala jsem staré německé knihy a časopisy. Dívala jsem se s údivem na staré krabičky s různými přízemi na háčkování. Když jsem se na ně dívala, tak jsem si jen řekla:
škoda, že tady nebyla otevřeno již před několika lety, kdy jsem se potřebovala zbavit mnoha věcí...
Dnes jsem sem donesla jen několik málo drobností - např. budík - když se odklopí půlkruh se zeměkoulí, tak můžeš hned natáhnout a budík jde...několik časopisů a drobnosti na hraní pro děti. Příště donesu víc. Nebudu vyhazovat, když se mohou věci donést sem...
Mile mě překvapilo, kolik dalších věcí se tady objevilo. Navíc vysoce hodnotím možnost jednoho dne také pro maminky s dětmi. Mají tady pěkné a pro mnohé již také zapomenuté hračky.
Pod stolem jsou také různé exponáty - staré bedna, kufr...Na jiném místě vždy obdivuji vystavené kachle. Moc se mi líbí.
http://emanovotna.zonerama.com/Album/115129
V jedné z místností je Galerie - o ní jsem již psala v předcházejících textech. Nyní je tam pěkná výstava - až přijdu příště, znovu se podívám.
Ema
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Módní přehlídka v Domě u šraněk s Lenkou Kocierzovou
V neděli dopoledne jsem byla v muzeu, odpoledne jsem se zajela podívat do Domu u šraněk na módní přehlídku. Sice velmi mrzlo, ale to mi zas tak moc nevadilo. Od tramvaje ani od autobusu to není daleko.
Přede mnou šla paní, kterou znám podle vidění z různých vycházek po Ostravě. Zazvonila a nahoru jsme šly obě dvě najednou. Překvapení nás čekalo již ve dveřích. Stály tam dvě děti - Apolenka a Teodorek - vítaly nás a uvedly dál. Ukázaly nám, kam si máme odložit kabáty. Pak jsme se šly s nimi podívat na výstavu obrazů. Do začátku akce bylo ještě dost času.
Za chvíli jsem si všimla mladé maminky a její malé princezničky - i ona se dívala a byla moc hodná po celou dobu, stejně jako ostatní přítomné děti. Překvapilo mě, velmi mile, že děti vůbec nerušily a vydržely po celou dobu sledovat dění kolem nich.
Sešlo se nás asi dvacet. Všechny nás přivítala paní Lenka Kocierzová. Moderovala celou módní přehlídku a přestávky vyplňovala vzpomínkou na Guta Jarkovského. Měla pečlivě připravenou vzpomínku - z knihy přečetla citáty...
https://emanovotna.zonerama.com/Album/607671
Jako první model byla kombinéza - modelka v ní vypadala kouzelně. My jsme se dozvěděli o tom, že kombinéza patřila paní Lence a velmi těžké nářadí pochází také z její rodiny. U každého modelu jsme se dozvěděli z jakého je materiálu, jak vznikl a komu patřil. Vzpomínalo se i na to, jak naše generace chodila do kurzů šití, aby mohla doma ušetřit. Ke všem modelům jsme viděli i doplňky. Dvě mladé ženy se do role modelek dokonale vžily. Neznám jejich civilní povolání, ale modelky byly dokonalé, doslova bez jediné chybičky. A děti? Ty se do role modelek vžily velmi rychle. Navíc kromě předvádění jsme slyšeli i nádherný dvojzpěv paní Lenky s Teodorkem.
Kromě šatů jsme viděli také plášť - baloňák a pošťácký plášť, který donesla žena do Domu šraněk. Viděli jsme také spodní prádlo, tmavé krátké kalhoty, které sloužily jako baletní úbor. Dokonce mají ve svém "archívu" i kombiné a různé druhy šátků, rukaviček, šál a různých doplňků. Jako poslední modelka se nám předvedla i paní Lenka - babička, ovládající perfektně místní hovorovou řeč. Navíc má talent a dokáže lidi pobavit. Předvedla, jak vypadá sukně na starší ženě a zároveň nám ukázala, jak lze kombinovat různé druhy oblečení. Byla perfektní - všechny nás skvěle pobavila a dokázala připravit nejen pěkné posezení, ale i dobrou náladu.
https://emanovotna.zonerama.com/Album/607671
Na lidech, kteří v neděli do Domu u šraněk na módní přehlídku přišli, byla vidět spokojenost. Vládla tu pohoda. Lidé tleskali. Mnozí z nás vzpomínali. Překvapila mě preciznost vypracování modelů ze sýpkoviny. Mnohé ženy si určitě vzpomenou na nedostatek materiálů i přípravy v našich obchodech v tehdejší době. Muselo se dost shánět - nevím, jak v Ostravě, ale u nás doma na malém městě, ano...
Strávila jsem nádherné odpoledne v příjemné společnosti. Chtěla bych poděkovat nejenom paní Lence Kocierzové, modelkám a dětem, ale v š e m, kteří se na dnešním odpoledni podíleli. Myslím tím i lidi, kteří donesli různé věci včetně ošacení a doplňků k němu do Domu u šraněk. Těším se na další akci. Jak je vidět, tak ve Vítkovicích jsou skvělí nadšenci, kteří jsou ochotni věnovat hodně svého volného času pro uchování vzpomínek na dobu našich prarodičů, rodičů i našeho mládí dalším generacím...
A právě za to jim patří p o d ě k o v á n í...
Ema
_____________________________________________
Lenka KOCIERZOVÁ zpovídá Evu KOTARBOVOU v Domě u šraněk ve Vítkovicích
V programu Domu u šraněk je na programu v lednu další Vítkovická štokrla. Hodně jsem se těšila, protože obě ženy jsem měla možnost slyšet již dříve a také si o nich dost přečetla. A teď pěkně po pořádku:
Na začátku včerejší besedy se debatovalo o tom, jestli používat slovní spojení Dům u šraňků anebo u šraněk. Místní rodáci se jednoznačně shodli na spojení u šraněk. I zdůvodnění měli jasné a jednoznačné: Tak jsme to říkávali vždycky...
Pokud se týká mně, přidala bych se tentokrát na jejich stranu. Bydleli tady, znají nejen přítomnost, ale hlavně minulost této oblasti a proč by se nemohlo říkat hovorově u šraněk?
Ještě je zapotřebí trochu objasnit, proč se besedě říká Vítkovická štokrla.
Jedná se o besedu s člověkem, který má k Vítkovicím blízko. Štokrla je židle, na kterou besedující host usedá a odpovídá na položené otázky.
Včera se jednalo již o čtvrté pokračování. Hostem byla tentokrát paní Eva KOTARBOVÁ - rodačka z Vítkovic, která čekala na svou spolužačku ze základní školy a ještě na jednu ze školy vysoké.
Lidé pomalu přicházeli. Paní Lenka pouštěla návštěvníky dovnitř - dálkovým ovládáním pouštěla lidi do Domu u šraněk. I já jsem zazvonila, pozdravila, ohlásila jsem se jménem a byla vpuštěna do budovy. Nahoře již bylo několik žen. Přivítaly jsme se a paní Bělová mě upozornila na to, že je nová výstava v Galerii. Rovněž mi řekla, že v další místnosti je všechno již nachystáno na nedělní módní přehlídku. Šla jsem se podívat na výstavu do Galerie.
Místnost se plnila hosty. Někteří se rozhlíželi kolem sebe, jiní se posadili k čaji nebo kávě podle svého výběru. Ještě se chvíli počkalo, co kdyby někdo přišel? A již je tu onen čas, kdy byla beseda zahájena. Paní Lenka přivítala dnešního hosta i nás. Obě ženy se znají a jsou skoro vrstevnice. Obě rády vzpomínají na rodné Vítkovice. Obě dvě umí zaujmout posluchače.
http://ebabrlina.rajce.idnes.cz/23.1.2013_Vitkovicka_stokrla_s_pani_Evou_Kotrbovou_v_Dome_u_sranek/
Beseda začala vzpomínáním na dětství na Sirotčí ulici ve Vítkovicích. Mluvilo se i o základní škole ( dnes je v ní střední škola AHOL ). V době, kdy ji paní Eva Kotarbová...tehdy Dluhošová navštěvovala, byl ředitelem školy pan Věnceslav Juřina. Znala jsem ho i jeho osud po roce 1968. Právě on na základní škole ovlivnil paní Evu - vystřihovala si básně, dávala si je na nástěnku. Na střední škole ji učil Miroslav Etzler - otec herce Miroslava a zahraničního zpravodaje Tomáše. Byl jejím vzorem, chodila do knihovny a hodně četla. Paní Eva se nám také svěřila s tím, co jí řekl o její maturitní písemné práci. Na gymnasiu vydávali časopis FČELA.
Vyprávěla o tom, že její básně nejsou deníček. Její první básnická sbírka je celá milostná. Ze sbírky Kameny jsme v jejím podání slyšeli báseň Vzpomínky - o Ostravě. Vyprávěla nám o svém dědečkovi pracujícím v hutích a o tom, jak její babička chodila s bandaskou dědečkovi naproti...
Když mluvila o Profilu a L. Petrovi, tak nám řekla:
prolistoval, škrtal a dva roky trvalo, než mu přinesla knihu, kterou on akceptoval. Za jeho rady mu je vděčná.
Dozvěděli jsme se o básnických sbírkách paní Evy Kotarbové i o tom, kdo je ilustroval.
Víc se můžeš dozvědět - najdeš nejen obaly knih, ale i básně:
http://www.kotarbova.eu/Basnickesbirky.htm
Paní Eva vzpomínala i na svou práci v televizi v Ostravě. Mluvilo se i o manželech Pivovarských:
http://www.psmu.cz/dirPivovarsky-cz.html
Samozřejmě padl i dotaz na pana Kačera:
http://zivotopis.osobnosti.cz/jan-kacer.php
http://www.isenior.cz/rozhovory/2011/05/281_jarni-radosti-herce-jana-kacera/
Líbila se mi slova paní Evy:
Každý má nějaký d a r.
Plně s ní souhlasím s následujícími slovy:
Je důležité mít r o d n é místo...
Slova paní Evy cituji jen volně - jen tak, jak jsem si je stačila zapamatovat.
D ě k u j i za pěkné chvíle strávené na dnešní akci Vítkovická štokrla.
Ema
_________________________________________
TAJEMSTVÍ OBALU GRAMODESEK - výstava v DOMĚ U ŠRANĚK v Ostravě
http://emanovotna.zonerama.com/Album/253387 GALERIE v Domě u šraněk
Tentokrát byl v Galerii nábytek uspořádán trochu jinak. Když se podíváte ode dveří směrem ke dvěma oknům, uvidíte nejenom skleněné vitríny, ale i mezi nimi stojící stolek a na něm gramofon.
Překvapila mě nádherná židle stojící vedle skleněné vitríny. Podél levé stěny byly pod sklem různé druhy menších gramofonových desek. Byl tam i paragon a návod ke gramofonu. Když jsem se podívala na výstřižek ze starých novin, přesunula jsem se do dob, kdy jsme chodívali s manželem do našeho Supraphonu. Byl členem klubu a kupovali jsme si gramofonové desky v prodejně u paní Lokšové na Hlavní třídě. Znali jsme dobře obě ženy, které ve zdejší prodejně pracovaly.
Na prvním stole vedle dveří ležela otevřená kniha - vždy jim něco do ní napíši. I tentokrát jsem nezapomněla...
Vzpomínáte si na spartakiádu a hudbu ke skladbám? Tady byste se mohli podívat na malé gramofonové desky ke cvičení.
Z Galerie jsem prošla do Historické světničky:
http://emanovotna.zonerama.com/Album/253449 Historická světnička v Domě u šraněk
V této místnosti jsou nejenom gramofonové desky, ale i doplňky - šaty, boty, rukavičky.
Když se člověk prochází místností, tak si uvědomuje, kolik toho již prožil, kolik si toho pamatuje...
Pokud si prohlédnete obaly gramodesek, tak si dovedete představit, kolik času museli autoři výstavy věnovat nachystání výstavy.
Podle obalů lze poznat, že zde bylo zastoupeny různé hudební žánry. Nejenom hudba, ale i mluvené slovo je zachyceno na některých zde vystavených gramofonových deskách...
Kdo by neměl rád pana Jana Wericha? I toho tady mají na gramofonového desce. Našli byste tady i obaly od gramofonových desek pro děti. I u nás doma by se našlo hodně různých pohádek na gramofonových deskách.
Na jednom stole ležela i velká dřevěná malovaná krabička - vždy potěší, když uvidím vystavené i některé z věcí, které jsme sem donesli od nás z domu.
Byly tady i zpěvníky - dokonce i krásně napsané a doplněné kresbami jsem si prohlížela ve skleněné vitríně.
Procházela jsem i dalšími místnostmi - ale fotografovala jsem jenom tam, kde bych nezavazela lidem, kteří seděli v jedné z místností a poslouchali vyprávění paní Lenky. Mám vyfotografovanou jenom jednu skříňku a v ní několik moc pěkných háčkovaných a pletených doplňků a panáčků. Kromě toho tady byly i výrobky z papíru.
http://emanovotna.zonerama.com/Album/252374 betlém, zvonky a jiné - pro děti
Nádherné byly háčkované podstavce pro svíčky. Poprvé jsem viděla háčkovaný šálek i s podšálkem. Jak je vidět, tak ženy dokáží vyrobit cokoliv...
http://emanovotna.zonerama.com/Album/252330 jdu Domem u šraněk
Prošla jsem se několika místnostmi - cítím se tady vždycky jako doma
a za to jsem velmi vděčná.
Páteční odpoledne bylo velmi příjemné - vůbec nevadilo, že mrzlo...
Ema
_____________________________________________________________
Paličkovaná krajka - výstava v Domě u šraněk
Na pondělí 16.9.2013 jsem se dlouho těšila. Přijela tramvaj, tak jsem jela do Vítkovic. Byla jsem tam půlhodiny před začátkem vernisáže, tak jsem se prošla po okolí Jeremenkovy ulice a udělala několik fotografií.
https://plus.google.com/photos/114681868846989913130/albums#photos/114681868846989913130/albums/5933904222399802737
Přišla jsem do Domu u šraněk - bylo zde již dost hostů. Šla jsem se podívat do Galerie. Dnes měla vernisáž paní Jarmila Pospíchalová, která pracuje na zdejší radnici. Všechny nás přivítala paní Lenka Kocierzová za Dům u šraněk. Poté se ujal slova pan Karol Hercík, kurátor výstavy. Zajímavým způsobem nás provedl historií velmi pěkné ruční práce. Vždycky jsem ji obdivovala - nikdy jsem ji neuměla. Nevynechala jsem žádnou z možností jít se podívat na výstavu. A bylo jedno, jestli se jednalo o výstavu amatérských "zlatých" ručiček - např. klub paličkářek z Bohuslavic, anebo výstavu Vamberecké krajky před několika lety na Cihelní ulici v Ostravě. Na obrovskou paličkovanou krajku pro město Ostrava se nedá zapomenout.
Paní Jarmila Pospíchalová zhotovuje n á d h e r u, křehkou jako české sklo, s láskou. Je vidět, že je pečlivá a trpělivá - dokázala vysvětlovat, jak paličky mění. Nevím, jestli by bylo vhodné napsat cinkot paliček, anebo klapot - jednalo se o velmi zajímavý zvuk, který doprovázel její činnost s paličkami na vzorku květin. My, kteří jsme ji pozorovaly, jsme nestačily výměnu paličkovat sledovat.
https://emanovotna.zonerama.com/Album/539195
A už vůbec ne místo, ve kterém paní Jarmila uviděla chybu, kterou hned odstranila. Rušila jsem ji svými dotazy nejenom já, ale i někteří další zvídaví přítomní.
Ke své činnosti potřebuje nákres vzorku a pak samozřejmě bavlnky a přízi. V krabičce má špendlíky. Místo válečku se prý dá použít i polystyrén. Na začátku prý pracovala s kolíčky ...
Dozvěděli jsme se, že se paní Jarmila přihlásila do kurzu v Domě kultury a právě tam se naučila základy. V kurzu udělala
obrázky žen - pěkná přehlídka dobových kostýmů visela na stěně - jeden vedle druhého.
http://ebabrlina.rajce.idnes.cz/16.9.2013_vernisaz_vystavy_palickovani_v_Dome_u_sranek_v_Ostrave_-_Vitkovicich/
Naproti dveřím Galerie mezi dvěma okny visel závěs. Mou pozornost upoutal nejenom barevným sladěním odstínů hnědých barev, ale i zajímavým vypracováním. Uprostřed jednotlivých motivů bylo jiné vyplnění, jiný vzorek - skvělý nápad, ale hodně náročný na vypracování.
Když se jeden z přítomných mužů zeptal, za kolik by paní Jarmila závěs prodala, tak mu řekla - cituji volně:
Kolik si myslíte, že jsem nad tím strávila času?
Manžel to chtěl vědět, tak si do sešitku značila hodiny strávené při práci na závěsu. Nevím, jestli by se Vám podařilo je uhodnout - nebudu Vás napínat. Jedná se o 180 hodin. A pak se zeptala onoho pána - volně cituji:
Kolik byste za závěs zaplatil?
Je pro mě pochopitelné, že řekla - volná citace:
Své výrobky neprodávám.
Vím moc dobře, že je v nich kus vlastního "já" paní Jarmily - a hlavně hodně lásky k této činnosti. Nesmí chybět ani trpělivost.
http://ebabrlina.rajce.idnes.cz/16.9.2013_richelieu_-_vernisaz_vystavy_v_Dome_u_sranek_v_Ostrave_-_Vitkovicich/
Kromě paličkovaných výrobků vystavuje paní Jarmila na výstavě v Domě u šraněk i výšivky. Richelieu je technika dle mého názoru velmi pracná a také náročná na provedení. Musíte nejenom vyšívat podle vzoru, ale pak také opatrně, pečlivě vystřihnout části látky, která po vyšití již do ubrusu nepatří.
Dozvěděli jsme se, že ubrus vyšitý červenou bavlnkou vyšívala paní Jarmila v době pro ženu nejkrásnější, když čekala dítě. Kromě tohoto ubrusu naaranžovaného na krejčovské panně, byl další ubrus na kulatém stole. A na dvou stěnách visel jeden celý bílý a pak jeden bílý podklad vyšívaný modrou bavlnkou. Na stole pod sklem byly malé dečky různých barev s nádhernými vzory...Ve vitríně byl na bubínku nachystán další ubrus vyšívaný oranžovou barvou. Ten bude paní Jarmila vyšívat v zimě. Nepotřebuje se dívat na televizi, raději vyšívá...
Každá žena má svou nějakou lásku, každá má nějaký koníček:
jedna ráda vyšívá, jiná třeba hodně čte, další paličkuje či háčkuje. Mnohé z nás určitě rády pletou, některé třeba šijí...
Dnešní odpoledne bylo věnováno velmi pěkným zálibám jedné z žen patřící k Vítkovicím tělem i duší...
https://emanovotna.zonerama.com/Album/540721
Sešlo se nás tady hodně. Všichni jsme měli oči otevřené, mnozí i svá srdce - odnášeli jsme si do svých domovů pěkný pocit z krásy vyrobené jednou z žen, jednou z obyvatelek Vítkovic, která se právě zapsala do dějin této městské části, tohoto městského obvodu.
Ema
_______________________________________________________________________
Z památníčků našich babiček
Na dnešní akci se sešlo hodně lidí. Někteří se ještě neznali, ta si nejprve prohlédli Dům u šraněk.
https://emanovotna.zonerama.com/Album/607924
Paní Lenka měla připraveno několik památníčků našich babiček. Byly z různých období:
- dávno minulých ...dokonce psaných kurentem
Tento památníček mě zaujal nejenom proto, že jsem si přečetla text týkající si Vikštejna. Podařilo se mi ještě si vzpomenout na jednotlivá písmenka.
- z dob našeho mládí
Kromě památníčků tady byly i pohlednice a různé dopisy, např, rodičů dětem a dětí třeba z pionýrských táborů...
Vyprávělo se a vzpomínalo - velmi pěkné odpoledne jsem strávila v Domě u šraněk...děkuji
..........
"Z památníčků..." v Domě u Šraněk s Lenkou Kocierzovou
Již za chvíli začne další nedělní odpolední posezení v Domě u šraněk. Od šestnácti hodin začíná v z p o m í n á n í Z památníčků našich babiček...a nejenom to.
Uvidíme, jak rychle se do jiné části Ostravy dostanu. Na přestupy jezdím již mnoho let. Nevadí mi to - navíc, když mám možnost se podívat předem, v kolik hodin mi jede další spojení, pak je přestup bez problémů. Z tramvaje jsem na Svinovských mostech přestoupila na autobus a ve Vítkovicích u kostela jsem byla několik minut před šestnáctou hodinou. Viděla jsem před sebou jít maminku s hezkou holčičkou - Nelynku i její maminku již podle vidění znám z minulého nedělního odpoledne, z módní přehlídky.
https://emanovotna.zonerama.com/Album/607924
Nahoře již sedělo několik žen a jeden muž. Na stolech byly rozloženy různé památníčky, bločky, zápisníčky, diář, fotografie, ba dokonce i dopisy - kromě toho i sešitek s diktáty...
V místnosti bylo útulno, panovala zde příjemná, téměř rodinná atmosféra. Chodí sem většinou lidé z Vítkovic - od nás, z našeho městského obvodu jsem byla jediná. Chodím sem velmi ráda. Nejen od paní Lenky, ale i od přítomných lidí se dozvím vždycky něco nového.
Zaujal mě obal jednoho z památníčků - ležel na stole. Již zdálky se mi moc líbíl. Vypadal jakoby by byl vázán v hedvábné tkanině. Přemýšlela jsem, jak je asi stár? A měl opravdu hodně let...
Paní Lenka rozdělila úkoly mezi několik žen. Každá z nich dostala ke čtení něco úplně jiného. Z památníčků si měly vybrat ke čtení to, co je nějak a něčím upoutalo...
Bylo velmi zajímavé poslouchat jednotlivé úryvky. Vnímat texty a přemýšlet chvíli o osobě, která text napsala. I podle vybraných textů se dalo v novějších památnících poznat, o jakou dobu se jedná. Novější byly ty, které byly z roku 1956.
Byly zde ale podstatně starší - z roku 1855 byl onen německý. Ten mě osobně zaujal natolik, že jsem si ho prohlížela. Mrzelo mě, že jsem si zapomněla vzít brýle na čtení. Byla jsem schopná přečíst si jen úvodní první zápis. Byl od bratra "majitelky památníčku" - velmi pěkně napsaný s datem 25.12.1885. Zřejmě jeho sestra dostala památníček na vánoce a bratr napsal úvodní velmi pěkný text...Další texty v německy psaném památníčku byly psány kurentem - když se člověk na stránku podíval, tak si jen říkal:
tolik let a tak pěkně viditelné a čitelné...
Nebyly tady jen texty - na dvou místech byly i dvě "připomínky přírody":
vylisované fialky a větvička odněkud od nás...
Bylo tam napsáno: Wigstein...dnes Podhradí ( mezi lidmi je známo jako Vikštejn ).
Na další stránce mě zaujalo datum 29.9.1891 - zápis byl napsán jen o týden později, než se narodila moje stařenka. A co víc? Byl datován Wigstadtl - tak se německy jmenoval Vítkov...
Zápisy do památníku psali lidé z Opavska - bohužel nepřišla paní, která památníčky donesla, tak jsme jen mohli hádat...
Kromě četby z památníčků byla zajímavá i četba diktátů - byly mnohem náročnější po stránce jazykové, než ty, které kolují dnes v různých podobách po internetu.
Dopisy dětí napsané rodičům a prarodičům byly také na vyšší úrovni - bylo poznat, že děti měly větší slovní zásobu. Dal se poznat i rozdíl v písmu.
Jediný muž mezi tolika ženami se přihlásil ke slovu a vysvětlil, proč dnes přišel. Manželka mu řekla, že se i jejich pohádka vnoučkovi přece týká městského obvodu Vítkovic. Muž vyndal z tašky brožovanou pohádku. Začal číst úryvek z pohádky o ztracené školce malého vnoučka. Všichni jsem seděli se zatajeným dechem a poslouchali text, který dědeček dokázal velmi poutavě přečíst. Na začátku pohádky se vnouček s dědečkem projeli vláčkem. Když se vraceli ze Svinova, měli dokonce možnost pozorovat zadním oknem koleje. Chlapci se cesta vlakem moc líbila. A pak začalo vlastní hledání ztracené mateřské školky. Chlapec si mapatoval, kudy jezdí do školky s rodiči. Napínavým hlasem dědeček popisoval, jak se vnuk tvářil a co říkal, když najednou zahnuli a šli jinak, než jezdívá s rodiči do školky. Po chvíli chlapec poznal, že jdou správně...
Bylo to moc pěkné vyprávění - chlapec si ho jednou určitě rád přečte sám, až mu ho prarodiče dají.
Pak jsem si jen tak vyprávěli a vzpomínali ...čas utekl velmi rychle. Rozloučila jsem se a vracela se domů.
Paní Lenka Kocierzová i paní Bělová se o nás velmi pěkně postaraly.
Škoda, že se i v jiných městských obvodech nenajdou obětaví a ochotní milovníci svého rodného místa, kteří by shromažďovali a uchovávali pro další pokolení všechno, co se našlo někde na starých půdách anebo na jiných místech...
Ema
_________________________________________________
V pátek 24. ledna 2014 jsem měla poznačeno v kalendáři:
Mírové náměstí v patnáct hodin...
Vždycky si značím do kalendáře akce, na které bych se šla ráda podívat.
I tentokrát jsem se vydala na vycházku. Bylo mi sice jasné, že se jdu podívat na budovy, které podle vidění poznám. Ale to přece nemění nic na tom, že bych nemohla jít znovu. Důvodů je hned několik:
projdu se a navíc si zopakuji, kudy jsme kdysi dávno šli na naši první vycházku touto měststkou částí.
Navíc budovy z režného zdiva hned tak někde neuvidím.
Do Vítkovic jsem přijela deset minut před patnáctou hodinou. Na náměstí již stála jedna žena. Neznám ji - asi přišla poprvé. Pomalu se na náměstí sešlo několik lidí. Nestačila jsem se divit - byla zima a nás se sešlo asi 26...lidé se přidávali ještě cestou, ale já jsem pak již nepočítala..
Paní Lenka přicházela s mužem, jenž ve Vítkovicích bydlí a s vnučkou Apolenkou. Všechny nás jako obvykle osobně přivítala podáním ruky. Bylo na ní vidět, že má radost z velkého počtu přítomných a hlavně:
bylo tady dost nových zájemců o procházku kolem deseti základních historických budov z režného zdiva.
Vycházka začíná vždy u panelů, které jsou postaveny na Mírovém náměstí. Z tohoto místa se dá dobře dívat do okolí.
Před námi je nádherná budova zdejší radnice. Pokud budete mít možnost navštívit zdejší radnici, všimněte si krásných vitrážových oken. I zdejší obřadní síň je nádherná...
Z náměstí se díváme na závodní hotel a vedle něho stojící tělocvičnu. Lidé vzpomínali na to, jak chodili do tanečních, do cvičení - bylo zajímavé poslouchat jejich vyprávění. Jedna paní vyprávěla o tom, jak chodila do Zdravotnické školy ve Vítkovicích. Označení zdravotnické školy je vidět z tramvaje, když se přijíždí k Mírovému náměstí.
K další důležité budově patří první měšťanská chlapecká škola.
Přímo na Mírovém náměstí stojí krásný kostel sv. Pavla. Na věži kostela jsou hodiny - právě odbily tři a paní Lenka řekla:
"Počkáme ještě chvíli - právě přijíždí tramvaj."
A pak jsme se vydali na cestu:
http://emanovotna.zonerama.com/Album/253164 vycházka s paní Lenkou Vítkovicemi
Naproti kostela sv. Pavla je jeden z U Hausů - dokonce to měli napsáno na prodejní době obchůdku.
I vítkovická nemocnice je z režného zdiva. Na místě dnešní vrátnice byla dřív kaple - jsme se dozvěděli od paní Lenky Kocierzové, bývalé kronikářky Vítkovic.
I na druhé straně od kostela sv. Pavla je také U Haus ( dům ve tvaru písmene U ). Dřív tu byla tržnice - uměla jsem si ji docela dobře představit. Prohlížela jsem si pavlače, zajímalo mě zábradlí. Všimla jsem si i tvaru oken. Horní část okna byla půlkruhová a byla otevřená. Červené režné zdivo bylo doplněno zelenými okny a dveřmi.
Na vycházkách s paní Lenkou jsem se dozvěděla, že cihly byly vyráběny ve vítkovické cihelně.
Procházeli jsme kolem Mateřské školky na Prokopa Velikého. Pokud se někdy dostanete do těchto míst, pak si všimněte velkoplošných smaltů akademického malíře Karola Hercika z první výstavy z roku 2006.
Procházeli jsme dál - dostali jsme se k Jeremenkově ulici a ocitli jsme se před tržnicí z roku 1899.
Některé účastníky zajímal osud kina - stáli jsme blízko něho. Kino již tady dlouho není.
Na několika větvích stromů sedělo velmi mnoho ptáků...
Pokračovali jsme v naší procházce za domy z režného zdiva. Přišli jsme až na nově opravené náměstí Jiřího z Poděbrad a zůstali jsme stát u pošty. Právě tady v budově pošty měla bydlet židovská spisovatelka Ilse Weberová - potvrdil to architekt Strakoš. Zahynula v koncentračním táboře.
Procházeli jsme náměstím a ocitli jsme se před Střední školou AHOL - dřív zde byla dívčí škola. Vedle školy stála od roku 1911 židovská synagoga. Budovu navrhl ostravský architekt a stavitel Felix Neumann. Židovská synagoga byla vypálena v roce 1939...
Procházka historickými památkami obvykle končí u Českého domu - tentokrát ale mrzlo, tak jsme již dál nešli. Kdo chtěl, tak se již rozloučil. My ostatní jsme se vydali do Domu u šraněk.
Ema
____________________________________________________
Vycházka na hřbitov ve Vítkovicích
http://ebabrlina.rajce.idnes.cz/VYCHAZKA_na_vitkovicky_hrbitov_s_Lenkou_Kocierzovou_7.9.2012/
7.9.2012 vycházka na vítkovický hřbitov s Lenkou Kocierzovou
již po několikáté jsme se vydali na cestu zdejším hřbitovem - vždy se zde dozvíme něco nového.
Procházeli jsme hřbitovem a dozvídali se, kdo zde odpočívá...
http://ebabrlina.rajce.idnes.cz/7.9.2012_VYCHAZKA_na_vitkovicky_hrbitov_s_Lenkou_Kocierzovou/
V září jsem byli na vycházce - tentokrát na vítkovickém hřbitově. Byli jsme tady s paní Lenkou Kocierzovou již několikrát. Po každé nás upozorňuje na něco, co zde objevila...
Prohlížela jsem si plot a vstupní bránu...
Na hřbitově je hodně vzrostlých stromů.
U hrobu pana primáře Havlíčka jsme vzpomínali na trhání mandlí - byli tady dva pacienti pana primáře: paní Lenka a manžel...
Kromě toho jsme si všimli rodinné hrobky majitelů Concordie, zastavili jsme se a vzpomínali na pana Vl. Brázdu...
Ema
__________________________________________
MIŠMAŠ - fotografie, malba, grafika
tak zní název výstavy mladé Evy Habrnálové, dívenky žijící ve Vítkovicích.
Původně jsem chtěla jít na vernisáž výstavy, ale necítila jsem se tenkrát zrovna nejlépe - tak jsme se rozhodli zajít podívat se na výstavu do DOMU U ŠRANĚK někdy jindy...
Usedla jsem k notebooku a napsala dotaz, jestli můžeme přijít. Odpověď přišla obratem.
Vydali jsme se na cestu a zajeli na výstavu.
Grafické práce a malby vznikly během studia autorky na střední umělecké škole AVE ART v Ostravě - Hrabůvce, obor Propagační výtvarnictví - Propagační grafika.
Fotografování je koníčkem mladé výtvarnice.
https://plus.google.com/photos/114681868846989913130/albums/5862700473159388161#photos/114681868846989913130/albums/5862700473159388161
Prohlédli jsme si všechno v klidu a samozřejmě i zapsali do knihy náš názor...
Kéž se mladé výtvarnici daří realizovat její nápady - přejeme jí jen úspěch...
Ema
____________________________________________________________
Háčkovaná a vyšívaná krása z rukou našich maminek a babiček...
tak zněl název další výstavy ve světničce nacházející se ve Vítkovicích na Jeremenkově ulici - v prvním patře najdeme několik místností vzájemně propojených v DOMĚ U ŠRANĚK.
Přišli jsme na místo. Přivítala nás tentokrát slečna Pavlínka. Nabízela nám hned čaj - venku bylo dost škaredě. Zatím jsme jen s díky odmítli a šli jsme si raději prohlížet exponáty vystavené v jednotlivých místnostech. Zdejší prostory již znám - byla jsem tu několikrát, tak jsem mohla dělat průvodce já sama.
https://plus.google.com/photos/114681868846989913130/albums/5862702788951336497#photos/114681868846989913130/albums/5862702788951336497
Prostřední místnost bývá obměňována podle toho, jaké téma se právě pro daný měsíc zvolilo. Nyní jsou vystavené různé ruční práce:
háčkování, vyšívání - barevné, bílé, na různých kouscích oděvů anebo za sklem na stěně jsou vystavené různé druhy vzorníčků.
Již mnohokrát jsem tady obdivovala bílé závěsy podél oken - kdo by neobdivoval vyšívku richelieu?
Ve vitríně pod sklem na stole je vystaven dětský vyšívaný kroj. Ve vedlejší vitríně je rozložen velký vyšívaný šátek. Na světležlutém kousku spodního prádla obdivuji jemnou ažuru - kde jsou ty časy, kdy jsem byla schopná ji vyšívat také? Teď by mi již zrak nedopřál potěšení z vyšívání tak drobné ažury...
Podívali jsme se do všech místnosti, prohlédli jsme si vystavené věci. Tolik zajímavých věcí je zde již shromážděno, a to ještě nejsou na této adrese ani jeden rok...
Ema
P.S.:
Doslova a do písmene obdivuji elán, s jakým se pracuje v Domě u šraněk - každý měsíc jiné téma, jiná obměna...
U ručních prací se člověk musí zastavit, prohlídnout si a také se trochu zasnít:
k d o měl takovou trpělivost? Na co anebo na koho asi myslel, když vytvářel právě tento nádherný kousek?
D ě k u j i za to, co nám, lidem žijícím v tomtéž městě, dokážete připravit
Ema
__________________________________________________________
Knižní bazar v Domě u šraněk
Každý měsíc se koná v Domě u šraněk výstava. V květnu byla slavnostní vernisáž vítkovického rodáka, pana Arnošta Byka. Na vernisáži jsme nebyli, ale zajeli jsme se na výstavu podívat 22.5.2013 v den, kdy se konal KNIŽNÍ BAZAR. Výstava z obrovských velmi pěkných fotografií Vítkovic je velmi zajímavá.
https://emanovotna.zonerama.com/Album/106307
O knižním bazaru jsme věděli již hodně dlouho. Také jsme přispěli s naší troškou do mlýna. V programu Domu u šraněk bylo napsáno:
jedná se o výměnu. Nic se nebude platit.
Kromě několika našich knih jsme přidali ještě i některé knihy od babičky. Přece si nebudu doma nechávat knihu od paní Javořické...Vím, že do Domu u šraněk chodí hodně starších lidí. Řekla jsem si, co když právě kniha od paní Javořické někoho potěší? Tak mě ani nepřekvapilo, když nám paní Lenka řekla, jakou radost měla jedna starší paní, která právě onu knihu sháněla...
I my jsme si na bazaru knih nějaké vybrali. Musím ale vyzvednout organizaci a přípravu Knižního bazaru - pěkně a hlavně p ř e h l e d n ě vystavené knihy na stolech jakoby samy lákaly a volaly na nás:
Vezmi si mě aspoň do ruky, podívej se na mě....
Nevím, kolik lidí přišlo, ale nám se akce moc líbila - mohli jsme nabídnout z našich knih a odnést si jinou, kterou jsme zatím neznali.
Kéž se Vám daří při všech akcích, které pro nás organizujete.
D ě k u j e m e Vám
Ema
___________________________________________________________
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ V DOMĚ U ŠRANĚK V OSTRAVĚ - VÍTKOVICÍCH
1.května 2013 je stejný den, jako každého jiného 1.května si možná řeknete - ale ne tak pro mě a jiné zájemce, kteří se stejně jako já přišli podívat na Den otevřených dveří do DOMU U ŠRANĚK...
Proč o tom takto píši?
V Ostravě - Vítkovicích měli lidé možnost vždy zajít do provozů podniku VŽKG a prohlédnout si, kde pracují jejich tátové a mámy anebo další příbuzní. Nikdy dřív jsem tam nebyla - měla jsem v onen den jiné povinnosti...
Letos měli lidé p o p r v é možnost navštívit DŮM U ŠRANĚK , ze kterého na mě, jako obyvatelku jiného městského obvodu, dýchla minulost lidí žijících ve Vítkovicích...
Škoda, že není taková možnost i jinde... Dovedu si představit, kolik času a námahy stálo vybudování h i s t o r i e Vítkovic. Všude zřejmě nemají takové patrioty a nadšence pro zachování historie nám i budoucím generacím...
Dnešního dne jsem "využila" k tomu, abych navštívila dvě místa z mnoha jiných možností:
- smaltovnu - hlavně kvůli SMALT ARTU a pak také si prohlédnout provoz ve smaltovně
( budu si muset najít anglický název této části provozu, abych v něm něco nespletla a pak ho sem dopíšu )
- Dům u šraňků - mají tam opět jinou výstavu. Chtěla jsem jít na vernisáž, ale jiné okolnosti mi nedovolily...tak jsem si ji šla prohlédnout nyní. Tentokrát se ve zdejší galerii koná Výstava plakátů ke 100. výročí BENO BLACHUTA...
http://ebabrlina.rajce.idnes.cz/1.5.2013_vystava_plakatu_v_DOME_U_SRANEK/
Ve Vítkovicích paní kronikářka nezapomíná na zdejší rodáky. Seznamuje nás s nimi postupně a provází nás ulicemi, ve kterých se narodili, ve kterých žili. Jak jinak bych měla možnost dozvědět se něco víc?
A jméno BENO BLACHUTA je naší generaci přece známé...byla jsem i na besedě o něm, později se o tom také zmíním...
V klidu jsem si výstavu prohlédla - staré plakáty, fotografie v albech s popisy ve vysoké skleněné vitríně...v rohu pěkně naaranžováno i s pěkným kloboukem...dýchla na mě historie - člověk tady úplně zapomene na své starosti. Najednou se ocitne ve zcela jiném světě.
Nevím, jak se cítili ostatní přítomní, ale já jsem byla nadmíru spokojená - kdo by si rád nezavzpomínal na Beno Blachuta a jeho účinkování na prknech zdejšího divadla? Právem bychom měli být hrdi na naše předky...
Zároveň se mnou byl přítomen i tatínek se synem. Chvíli jsem pozorovala chlapce, který se zajímal o všechno, co mu zdejší Dům u šraněk nabízel.
Zaujala mě slova z textu pana Karola HERCIKA
- volná citace:
Vystavené plakáty divadelního spolku Máj jsou součástí sbírky Domu u šraňků a jsou kulturním dědictvím tohoto zařízení.
- přesná citace:
A úplně nakonec se chci poklonit všem ochotníkům, hercům divadelního spolku Máj, kteří se podíleli na kulturním společenském dění ve Vítkovicích téměř před sto lety.
Originály vítkovických divadelních plakátů z let 1927 - 1930, kdy zde působilo ochotnické divadlo, jsou ze zdrojů Domu u šraněk.
Národní divadlo moravskoslezské zapůjčilo plakáty a fotografie z vystoupení Beno Blachuta v Ostravě v letech 1943 - 1966, kdy zde hostoval.
Vystavená alba ochotnického divadla ZK Jeremenko darovala dcera herce a režiséra Evžena Frydrycha.
22.dubna 2013 .......
z textu Karola Hercika, kurátora výstavy
Máte - li chvilku času, zajeďte se na výstavu do Domu u šraněk podívat...je velmi zajímavá.
Ema
_________________________
Bílý šeřík na prvního máje v Ostravě - Vítkovicích
Dnes dopoledne byla v Ostravě - Vítkovicích otevřena všechna pracoviště. Dělají to tak každoročně. Na 1. máje máte možnost navštívit v rámci Dne otevřených dveří provozy Vítkovic zevnitř. Byly otevřeny od osmi do čtrnácti hodin.
Na akci Dne otevřených dveří měli ve Vítkovicích - konkrétně ve smaltovně - vystaveny letáčky s přesným rozpisem, co kde můžete uvidět. Letáček a texty v něm byl vypracován pečlivě a hlavně různobarevně. Navíc na zadní straně tohoto letáčku byla očíslovaná mapa, která usnadnila přechod z jednoho praocviště na druhé dle vlastního výběru.
V jiném textu jsem napsala, že jsem letos v Porubě na šeříku viděla jen listy a náznaky květů. Ve Vítkovicích jsem cestou pozorovala rozkvétající fialový a kvetoucí bílý šeřík. Bílý byl n á d h e r n ý.
Kromě toho se mi líbí náměstí Míru ve Vítkovicích. V současné době je kašna puštěna a vytéká z vodotrysku voda...
Líbilo se mi, jak voda tryská do výšky a jako pozadí se mi podařilo zachytit červený kostel ve Vítkovicích.
https://amenalim.zonerama.com/Album/101491
Šla jsem na SMALT ART do smaltovny ve Vítkovicích...ale o tom až v jiném textu.
Ema
________________________________________
Dostala jsem osobní pozvánku na vernisáž výstavy:
Přijelo k nám divadlo III.
Věděla jsem o tom, že v knihovně ve Vítkovicích chystají výstavu k výročí Beno Blachuta. Zajímalo mě, jak bude výstava vypadat. Věděla jsem, že mají domluveno s Divadlem Antonína Dvořáka zapůjčení kulis. Prostory knihovny ve Vítkovicích znám. Byla jsem tady víckrát na výstavách. Dokud nebyl Dům u šraněk, končívaly naše vycházky s paní Lenkou Kocierzovou tady, v prostorách knihovny...
Moc jsem se těšila - a to jsem ani netušila, jak vzácnou návštěvu mají pozvanou a co mě vlastně čeká...
Když jsem přišla do knihovny - asi o patnáct minut před začátkem vernisáže výstavy - zůstala jsem stát na chodbě před místností. Říkala jsem si, raději ještě chvíli počkám, než přijdou další lidé. Za chvíli ke mně přišla jedna z žen, zřejmě se jednalo o pracovnici knihovny, a pozvala mě dovnitř. Vešla jsem dovnitř a rozhlížela se kolem sebe. Nechtě jsem zaslechla část rozhovoru dvou žen - jedna byla o něco starší a mluvila o divadle a zpívání, druhá byla zřejmě další pracovnice knihovny. Starší dáma mluvila o tom, jak se těžce hledá zdejší knihovna. Je zapotřebí ale podotknout, že právě probíhá rekonstrukce náměstí Jiřího z Poděbrad. Proč je to tak důležité? Když se nekonala rekonstrukce, tak městský autobus zatsavoval hned naproti knihovny...
A již přišli další hosté a zároveň s nimi i paní Lenka Kocierzová a pan Karol Hercik. Vítali se s onou dámou a poté nám ji představili. Jednalo se o emeritní operní pěvkyni, paní Věru Heroldovou - vzácného hosta dnešní vernisáže.
V prostoru knihovny byly nainstalovány kulisy - ale jen ta jejich část, která prošla dovnitř dveřmi...Myslím si, že nikomu nevadilo, že chyběla horní část střechy - mohli jsme si porovnat na vytsaveném plakátu...
Vernisáž zahájil pak Karol Hercik, který pak předal slovo paní Věře Heroldové. Ta nás seznámila se vzpomínkami na Beno Blachuta, kterému u nich doma říkali Benonek.
Zaujala mě jedna její dle mého názoru velmi důležitá poznámka týkající se studia zpěvu Beno Blachuta.
O jeho životě jste si jistě přečetli, takže víte, že se maminka starala o čtyři děti - nepřipadalo v úvahu, že by mladý Beno šel studovat jinam, než nějaký učební obor ve Vítkovicích. To, že si tam při práci hodně zpíval, jsme se dozvěděla na besedě Vítkovická štokrla s ing Milanem Palákem, představitelem Společnosti Beno Blachuta a je to napsáno i v jeho textu - viz odkaz v komentáři na dubnový zpravodaj Vítkovic.
Paní Věra Heroldová ovšem zdůraznila, že nebýt finanční pomoci vítkovické farnosti, tak by Beno Blachut studovat nemohl - doslova řekla, že tato okolnost není nikde uváděna. Paní Věra vzpomínala na to, jak si s Beno Blachutem zazpívala Mařenku...
Když Beno Blachut hostoval v Ostravě, zastavoval se u nich na večeři. Tenkrát se ještě nejezdilo v noci auty do Prahy, ale jezdilo se nočním rychlíkem...
Vzpomínala na manžela Jiřího ( bas ), na Eduarda Hakena a na Beno Blachuta.
Donesla jako dárek Dalibora - očividně ji dojalo, když se jedna z přítomných dam ozvala a řekla, že film viděla se školou ve svých osmi letech...
Vzpomněla i na pana Jaroslava Svěceného. Vyprávěla nám o tom, že dává do pořádku materiály, které měli nashromážděny doma. Při jedné z návštěv pana Svěceného v Ostravě ho navštívila a darovala mu text napsaný rukou Bedřicha Smetany.
Velmi pěkná vzpomínková akce - v pořadí již několikátá:
- vycházka po stopách Beno Blachuta Vítkovicemi
- Vítkovická štokrla s ing Milanem Palákem
- koncert v kostele, kde mladý Beno zpíval a odhalení pamětní desky na kostele
- vernisáž výstavy
...jen koncert jsem nestihla - musela jsem tenkrát do nemocnice, bohužel vše se stihnout nedá, ale slyšela jsem, že se jednalo o skvělý zážitek
Kdybyste měli možnost poslechnout si paní Věru Heroldovou, pak neváhejte a běžte - je vzorem pro nás, starší generaci
Ema
P.S.:
O životě BENO BLACHUTA nebudu sama vyprávět - můžete si otevřít na 4. straně a přečíst si vše, co napsal ing Milan Palák:
https://vitkovice.ostrava.cz/cs/o-vitkovicich/zpravodaj/rocnik-2013/duben
Dozvíte se zde hodně...slyšela jsem ho vyprávět na Vítkovické štokrli k výročí Beno Blachuta.
https://emanovotna.zonerama.com/Album/96378
Ema
__________________________________________________
"Kola, motocykly, lokajky, Tatry" s Lenkou Kocierzovou v Domě U ŠRANĚK
Měla jsem problémy s notebookem - musel do opravy, tak se teprve nyní dostávám k zážitkům z poloviny února.Na pátek 15.2.2013 jsem se těšila. Měla jsem v kalendáři napsanou poznámku:
Český dům v patnáct hodin...
Vždy napíši do kalendáře akci, která mě něčím zaujme. P r o č to tak dělám?
Nemusím pak doma sdělovat, že bych opět ráda někam zašla. Naučila jsem si své milé, aby se dívali do kalendáře, co nás čeká a co nás nemine...Takže se jen dozvím: "Ty zase někam jdeš?"
Jenže tentokrát jsem udělala chybu - jakou? Nenapsala jsem si k tomu ještě zastávka tramvaje...proč to bylo tak důležité, to se dozvíte až za chvíli:
jela jsem autobusy městské hromadné dopravy s přestupem na Svinovských mostech. Přijela jsem na náměstí Jiřího z Poděbrad a odsud jsem měla již kousek k místu, o kterém jsem si myslela, že bylo domluveno. Pomalu přicházím k Českému domu. Podívám se na hodinky, zbývá mi ještě šest minut do stanovené doby. Rozhlížím se a nestačím se divit:
n i k d e n i k d o...
Co se děje - co bylo napsáno na stránce Vítkovic? Neměla jsem se již kam podívat...
Rozhodla jsem se ještě chvíli počkat. Pro každý případ jsem se podívala do mobilu a zjistila jsem, že bych měla koho se zeptat. Procházela jsem se a dívala se kolem - daleko vidět nebylo. Všude okolo byla jen šeď...
Najednou jsem uviděla skupinku blížících se lidí. Mezi nimi jsem zahlédla ženu s kloboukem na hlavě - byla jsem "doma". Právě přicházeli lidé, se kterými jsem se chtěla zúčastnit dnešní vycházky. Co se vlastně stalo? Nic jiného, než že sraz byl u zastávky tramvaje Český dům. Pro mě bylo jednodušší a kratší jet autobusy...
Přidala jsem se ke skupince lidí a poslouchala jsem vyprávění o místech, ve kterých jsme se právě nacházeli. Do Českého domu právě přicházel pan Buroň a od paní Lenky Kocierzové jsme se dozvěděli, že se jedná o náčelníka Sokola. Na internetu je vložena stará fotografie Českého domu. Procházeli jsme cestou dál a zastavovali se u různých domů. Dozvídali jsme se zajímavosti - např. váza na domě byla jen tak pohozena na smetišti. Paní Lence to vadilo. Naštěstí se našel rozumný člověk, který vázu zachránil a my jsme ji viděli již na svém místě ( mám ji na fotografiích ).
Zastavili jsme se u rožního domu - nyní zatepleného a žlutě natřeného. Z veškerého původního červeného zdiva zůstal jen malý kousek hned pod střechou ( také jsem si vyfotografovala ). Tento dům byl domovem několika rodin. Do přízemí se chodilo z místa, na kterém jsme právě stáli - jedná se o vjezd do domu. Paní Lenka zde bydlela s rodiči v prvním patře - chodilo se zboku.
Pokračovali jsme v procházce Vítkovicemi. Prohlíželi jsme si domy, kolem kterých jsme právě šli. Procházeli jsme ulicí Prokopa Holého - všímali jsme si pěkně opravených domů. Za domy si děti mohly bezstarostně hrát - maminkám stačilo se podívat jen z okna a na děti viděly.
Pomalu jsme se blížili k Domu u šraněk. Nově příchozí zůstávali již ve vstupní chodbě a pročítali si texty na obrazech nacházejících se na chodbách. Po příchodu do patra jsme byli upozorněni na to, kam si máme pověsit své kabáty a bundy a pomalu jsme se usadili. Paní Bělová uvařila čaj a kávu - dle přání hostů. Paní Lenka vyprávěla o historii velocipedistů ve Vítkovicích. Lidé vzpomínali a přidávali své zážitky. Dostali jsme se až ke jménu JAN VESELÝ. Naší generaci určitě není zapotřebí uvedené jméno příliš připomínat - jsme pamětníci Závodu míru.
Vzpomínalo se i na Gustava Adolfa Schura - dozvěděli jsme se, že přijel i na pohřeb Jana Veselého.
A pak přišlo ono očekávané překvapení, které nám paní Lenka Kocierzová slíbila. Přišel pan Karol Hercík a přinesl židli ze starého typu tramvaje. Ukázal nám, jak bylo jednoduché ji rozšroubovat a pak třeba natřít konstrukci. Lidé si pamatují, že původní barva byla šedá. I tato židle je stará a pamatuje toho hodně...
Mluvilo se ještě i o skvělém nápadu, který ale nemá příliš naděje na uskutečnění ...
Mluvilo se o staré tramvaji a jejím využití v místech, kudy kdysi projížděla Vítkovicemi. Byl to velmi zajmavý nápad - uvidíme, co přinese doba...
K autům Tatra ( 15.února ...další výročí - tentokrát se týkalo cestovatele Miroslava Hanzelky ) se vrátíme někdy jindy., řekla paní Lenka, protože již bylo moc pozdě.
Myslím si, že příprava tématických besed a vycházek dá určitě mnoho práce a zabere hodně času - d ě k u j i za možnost účastnit se různých akcí v Ostravě - Vítkovicích.
Ema
________________________________________________
Výstava Vladimíra Vítečka
Jednou z dalších výstav, které jsme v Domě u šraněk viděli, byla výstava Vladimíra Vítečka Keramika a kov - přběhy každodenního života...
https://emanovotna.zonerama.com/Album/683406 1.část
Obdivuji lidi, kteří dokáží své nápady zpracovat a navíc jsou i ochotni svou tvorbu ukázat veřejnosti.
https://emanovotna.zonerama.com/Album/680989 2.část
Nevím, jak v Domě u šraněk vybírají různá témata výstav, ale je z čeho vybírat.
Zajímavá výstava - rozmístění v galerii i nade dveřmi galerie...několik fotografií jsem uložila do samostatného alba
Ema
___________________________________________________
LENKA KOCIERZOVÁ na radnici ve Vítkovicích...
I letos se prvních čtrnáct dnů v měsíci květnu konaly kronikářské dny - na radnici ve Vítkovicích.
Těšila jsem se na ně, ale nebylo mi přáno jet se podívat hned. Nemoc si data nevybírá. Ale nakonec mi přece vyšlo zajet se na kronikářské dny podívat. Do Vítkovic přijíždím tramvají. Cestou si vždycky prohlížím potrubí, které je z tramvaje dobře vidět. Již zdálky je vidět kostel ve Vítkovicích na Mírovém náměstí. Mou pozornost upoutá tryskající kašna. Jdu přes cestu a vidím májku před radnicí.
Vždycky, když vcházím do nádherné vítkovické radnice, cítim slavnostní pocit. Jdu pomalu po schodech a rozhlížím se kolem sebe. Nádherná okenní skla se mi moc líbí...Při stoupání do schodů se dívám na střední široké okno. Vedle něho jsou menší poloviční okenní skla. Všechna jsou krásná - čiré sklo je doplněno zeleným a červeným. Téměř zatajuji dech - copak můj dech by mohl nějak sklu ublížit?
Dveře obřadní síně jsou otevřeny. Vidím vevnitř paní Lenku Kocierzovou. Uviděla mě a přivítala slovy: "Tak jste přece jenom přišla." Vysvětlila jsem jí, jak mi bylo líto, že jsem nebyla schopná přijmout její pozvání na koncert. Velmi jsem toho litovala, ale v současné době to prostě nelze...
Do pootevřených dveří nakoukl akademický malíř pan Karol Hercik. Prohodil s námi několik slov. Zavzpomínali jsme na vítkovickou štokrlu. Bavili se o tom, že zatím mají vystavené věci u sebe doma a stěhují je na výstavu v kufrech.
Prohlížela jsem si vystavené exponáty. Zaujaly mě kroniky - listovala jsem si v nich. Začetla jsem se do textů. Obdivuji nádherné písmo - krásně čitelné a velmi pěknou úpravu. Byly zde vystaveny i různé staré knihy - historie, próza i poezie ( z roku 1931 ). Líbila se mi i alba. Mezitím přišli další návštěvníci. Bylo vidět, že se jedná o místní lidi - bavili se velmi zasvěceně o některých místech ve Vítkovicích.
Prohlížela jsem si rodný list z roku 1919. Poblíž byla vystavena stará mapa. Velmi zajímavé byly fotografie a texty týkající se pěveckého sboru.
Kalendář Vítkovic vytvořila paní Lenka Kocierzová. Spolu s mužem, který také ve Vítkovicích vyrůstal, vzpomínali a listovali v kalendáři. Mě osobně zaujala Ostravská zákoutí - neprodejný výtisk.
Byly zde vystaveny i kousky zdiva z vítkovické synagogy. Podél stěn místnosti byly vystaveny i panely z výstavy. Bylo toho tady k prohlížení dost - všimla jsem si, že v otevřeném albu byla fotografie armádního generála Ludvíka Svobody ve Vítkovicích - velmi vzácná fotografie.
Příště se bude vystavovat na jiném místě - Vítkovice natolik neznám, takže si počkám, až se tam někdy z vycházky zastavíme...
Děkuji za možnost prohlédnout si vystavené exponáty v nádherné vítkovické radnici, v její obřadní síni
Ema
___________________________________________