V pátek 1.2.2013 se konala v ostravském Domě knihy Librex beseda s hercem a režisérem Lumírem Olšovským. Kromě něho byla na besedě Martina Šnytová z ostravského divadla, Pavel Bára - dramaturg a David Velčovský - produkční operety / muzikálu. Jako vždy jsem byla na místě již o čtvrt hodiny dřív. Rozhlížela jsem se kolem sebe. Když jsem procházela přízemím, zaslechla jsem jednu ze zaměstnankyň - odpovídala na otázku druhé:
Ano, je již tady. Prosvištěl kolem nás rychlostí blesku.
A najednou stál těsně vedle mně.
A co teď? Zvládnu si udělat fotografii anebo rychle projde?

https://plus.google.com/photos/114681868846989913130/albums#photos/114681868846989913130/albums/5936181626663149009

Již před příchodem Lumíra Olšovského byl nahoře David Velčovský a pouštěl nám smyčku jako upoutávku na přítomnost herce v Ostravě. Přivítal se s herečkou Martinou Šnytovou a byl velmi rád, že je již tady. Herečka je zřejmě velmi skromná, protože se posadila úplně dozadu do koutka. Lumír Olšovský ji vyzval, aby přišla dopředu. On sám začal zcela nenuceně vyprávět. Dozvěděli jsme se, že pochází z Hlučína - Rovnin. Byl třetím synem tatínka horníka. Protože měl o 4 a 5 let starší bratry, bylo mu líto, že si s nimi nemohl povídat, že neuměl číst, psát a počítat. Ve třech letech začal sám chodit do knihovny a prohlížel si obrázkové knížky. Všechno, co dělal, chtěl dělat naplno. Možná i proto, že si zkoušel různá povolání, tak se nakonec rozhodl studovat v Ostravě na konzervatoři. Byl ve třídě Ivana Misaře - právě na něho vzpomíná s vděčností. Vyprávěl i o tom, jak je všechny Ivan Misař povzbudil a závěr studia na konzervatoři dopadl dobře.
Vzpomínal na začátky v divadle v Karlových Varech. Mluvil i o tom, jak se dostal do Prahy. Nezapomněl ani na to, jak se dal na studia a studoval režii na vysoké škole. Takže dnes jsme zde neměli "jenom" herce, ale i režiséra. A jelikož byl právě v Ostravě, tak se mluvilo o workshopu právě probíhajícím. Stačilo pár slov herce Lumíra Olšovského a každý z přítomných si určitě potvrdil to, že život herce je velká dřina, psychická i fyzická námaha, a jak je všeobecně známo, velmi špatně placená.
Mluvilo se o Čardášové princezně - lidé ji již viděli a vysoce ohodnotili. Jedná se o velmi náročné představení a také velmi drahé U nás v Ostravě režíroval Čardášovou princeznu právě Lumír Olšovský.
Na promítacím plátně byla upoutávka na dvě představení, ve kterých bude Lumír Olšovský hercem Čochtanem. Samozřejmě, jedná se o Divotvorný hrnec.
Jedna paní vyslovila pochvalu Martině Šnytové - doslova řekla:
Je Vám velmi dobře rozumět.
A Lumír Olšovský hned vysvětlil, že právě na to, kde je špatně rozumět, upozorňuje herce zde přítomný pan Pavel Bár - dramaturg.
Beseda probíhala v příjemném prostředí. Otázky kladl pan David Velčovslý, herec a režisér Lumír Olšovský odpovídal, Martina Šnytová také. Mluvilo se i o dabingu - měli jsme možnost být přítomni tomu, jak Lumír Olšovský komentoval sebe na promítacím plátně. David Velčovský nám předvedl Hurvínka. Když se ho ptají lidé, o čem jsou filmy, které dabuje, nám na besedě řekl:
Já to nevím, znám jen tu roli, kterou právě dabuji.
Jen čas byl náš nepřítel...Najednou jsme uslyšeli:
Musíme již končit, čekají na nás herci a pokračujeme ve zkoušce.

Ema
______________________________________________________

10.3.2013 v neděli dopoledne IVAN  KLÍMA v Librexu v Ostravě

V rámci Knižního veletrhu v Ostravě se konala v Librexu beseda s panem Ivanem KLÍMOU - nejvzácnějším hostem letošního 3. ročníku Knižního veletrhu. Těmito slovy přivítala pana Ivana Klímu paní Jitka Vaňková, která nás vždy provází besedami v Domě knihy Librex v centru Ostravy. Obdivuji paní Jitku Vaňkovou a její snahu zajistit nám tolik vzácných osobností. Její úsilí si zaslouží velkou pochvalu. Dnes jsme měli možnost sledovat i karikatury několika osobností s datem, kdy v ostravském Librexu na besedě byli - jsou zavěšeny shora na všech stranách - Václav Šipoš, autor karikatur byl přítomen a i dnes pořizoval karikatury pana Ivana Klímy.
http://sipos.blog.respekt.ihned.cz
Nevím, jestli se podobné akce konají i v jiných městech, ale my můžeme být velmi spokojeni - máme možnost zajít na besedu a dozvědět se mnoho zajímavého, mnoho nového...
Po přivítání začala beseda se vzácným hostem. Nebyl zde poprvé, ale jak podotkla paní Jitka Válková, dnes je zde jiné publikum, takže se klidně můžeme vrátit a znovu zavzpomínat...
Dozvěděli jsme se o tom, že pan Ivan Klíma strávil tři a půl roku v koncentračním táboře. Dokonce se uchovala i jeho kresba - dle jeho názoru není ale dobrá, podotkl, po výtvarné stránce.
Vzpomínal na léta 1968 - 69. Vyprávěl nám i o tom, jak se v jeho bytě jednou měsíčně scházívalo asi padesát lidí - předčítaly se texty z nových knih. Jednou ale Vaculík přivedl člověka, který byl "ochoten předávat dál" všechno o právě přečteném textu. O lidech mluvit nemusel. Před domem bylo auto a z něho se pořizovaly fotografie lidí, vcházejících do domu. Rozhodli se předčítání zrušit a raději začali knihy opisovat. Opsané knihy i autor podepsal - prodávaly se asi za dvěstě korun. A vznikl samizdat...
Mluvil i o jeho působení na vysoké škole v Americe - studovalo zde asi 90.000 studentů. Vyučoval českou literaturu ( anglicky ) a český jazyk - samozřejmě česky. Vyprávěl o tom, že se zde setkával s lidmi hovořícími česky ( hovorově ) - mnohem hůř se pak učili správně česky. Setkával se i s českými jmény. Na jeho přednášky z literatury chodilo mnoho studentů.
Na otázku jednoho českého autora, kterého má rád - odpověděl okamžitě Karel Čapek. I dnes vypadá jeho dílo tak, jako by bylo právě napsáno. Podotkl jen: vzácný dar...
Jedna z otázek se týkala i Nobelovy ceny - dozvěděli jsme se o tom, jak se vlastně vybírá. Je mnoho kritérií - např.:
- byli - li vybráni dva roky za sebou muži, pak v dalším období se vybírají ženy
- byla - li vybrána próza, pak se vybírá z poezie
- byl - li autor z Asie, pak musí být třeba z Ameriky, Evropy...atd - střídá se odkud je
Je prý pochopitelné, že severští mají přednost. Jedna jeho poznámka mě ale hodně zaujala:
když se podíváte na udělené ceny od začátku, tak zjistíte, že mnozí nositelé ceny jsou již dávno úplně neznámí.
Otázek bylo tentokrát položeno mnoho - odpovězeny byly všechny. Překvapilo mě, jak je schopen ve svých 82 letech reagovat a odpovídat. Ještě více mě ale překvapilo, že ze všech tázajících se, byla jen jedna žena, která se představila jménem a teprve pak položila své otázky. Neviděla jsem na ni zblízka, ale hádala bych jí asi 35 let - potěšilo mě její vystoupení...
Při jedné politicky laděné otázce ( běžně se v Librexu nebeseduje o politice a pornografii ) se vzpomnělo i na "tatíčka" Masaryka. Vzpomíná si na jeho úmrtí - právě mu maminka na jeho narozeniny dělala žloutkové věnečky a palakala u toho.
Vyprávěl i o tom, že byl první autor, kterému začali vydávat v devadesátém roce jeho knihy. Vzpomněl na to, jak dlouhá byla fronta a on stále jen podepisoval. Podotkl jen, že nepodepsaná kniha bude rarita.
Vzpomínal i na období Literárních novin - odpovídal na dotaz o cenzuře. Přijeli, počkali, jestli jim texty projdou anebo ne - pokud by neprošli, měli vždy připravené tři texty méně ostré, méně kritické... Jen Lukáš Vaculík nechtěl, aby se v jeho textech něco měnilo - když chtějí měnit, tak text nevyjde. Jen někdy něco málo se změnilo i u něho...
Zajímavá byla i otázka: proč nezůstal v Americe. Odpověď byla jasná: domov je jen jeden. Mluvil i o tom, jak se živil jako saniťák - toto období života bylo pro něho zajímavé. Dozvěděli jsme se také o tom, že musel pracovat, protože by přišel o pojištění. Muselo se legálně pracovat alespoň jeden den v roce - takový platil v tehdejší době zákon. Psal knihy, vydávaly se v samizdatu.
Vzpomněl i to, že přijel na dnešní besedu do Ostravy vlakem a žádné peníze nechce - to byla reakce na to, když se mluvilo o tom, kolik by stála účast jednoho německého autora...

https://emanovotna.zonerama.com/Album/324432

Nevěděla jsem, že jeho dílo bylo přeloženo do 31 jazyků. Zazněla i zajímavá otázka týkající se ilustrací v knihách - zeptal se karikaturista Václav Šipoš. Odpověď byla jasná:
autorovi obrázky u textu nevadí, pokud jsou dobré. Jednu jeho knihu ilustrovala jeho dcera. U dětí jsou obrázky jako první, teprve pak text. Jednou zřejmě i dospělí sáhnou nejprve po komiksech.
A co elektronické knihy? I tato otázka padla:
Zatím je nezná, ale raději čte na počítači, protože v knihách jsou menší písmenka.
Pan Ivan Klíma nám přečetl ze dvou svých knih, které vyšly v loňském roce. Jako první nám přečetl povídku:
velmi pěkné vyznání lásky k naší rodné řeči. Několik různých slov pro jeden výraz - nyní se používá jenom anglický název...Proč, když máme náš, český?
Povídku jsme všichni napjatě poslouchali a odměnili potleskem.
A fejeton? Jak lze použít předložku "na" a různé významy při jejím použití - zdálo se mi, že poslouchám jazykový koncert...
Zajímavých témat bylo velmi mnoho, ale čas byl neúprosný. Beseda skončila a nastala autogramiáda. Na začátku mu předal pak Václav Šipoš karikatury - podepsal mu je a na požádání na zadní stranu jedné ze tří vybraných dopsal svou adresu.
A již začala autogramiáda...
Velmi pěkná beseda

Ema
________________________________

NEPRAKTA - autogramiáda 9.10.2012 v LIBREXU v Ostravě

______________________________

Ferruccio FURLANETTO na besedě v Ostravě v rámci JANÁČKOVA MÁJE