Vzpomínám

Hlavní třída je v sobotu 10.srpna 2013 uzavřena pro automobily a autobusy. Mnozí lidé se diví a nevědí proč...
Odpověď je jasná - stačí si přečíst noviny anebo se podívat do vývěsní skříňky na prostranství u Floridy:
na Hlavní třídě se koná 10. ročník Memoriálu Jana Veselého v silniční cyklistice v Ostravě.
V Ostravě - Porubě se konají různé sportovní akce právě na naší Hlavní třídě. Někde jsem četla o tom, že Hlavní třída odpovídá parametrům předepsaným pro silniční cyklistiku.
A již je tu čas prvního ranního sportovního klání. Moderátoři i rozhodčí jsou již připraveni, děti se viditelně těší. Na startovní čáru jsou zvány všechny školní děti, které nejsou na prázdninách a chtějí závodit na kolech. Na startu je šest dětí. Přichází ještě další - sedmé. Chlapec ale nemá startovní číslo a chce závodit. Je rozhodnuto - bude závodit pod číslem 77, které má vpředu na svém tričku.
https://emanovotna.zonerama.com/Album/140671
Na startovní čáře jsou děti různého věku. Říkám si:
"Tento závod určitě lépe zvládnou starší školní děti. A co ty mladší? Nebude jim to líto?"
Děti závodily, dospělí je podporovali. Jednalo se o skupinku děvčat a chlapců. Měli projet tři okruhy, to jest 3,6 kilometrů. Bylo vidět, že pro menší děti je to hodně dlouhá trasa. Dvěma nejmenším dětem rozhodčí řekl, aby už do třetího kola nejely. Třetí dítě jet chtělo, tak ho nechali jet.
Po skončení prvního závodu moderátor oznámil, že ceny se budou rozdávat až po skončení dalšího závodu společně - krátce před dvanáctou rodinou. Požádal je, aby s dětmi počkali...
https://emanovotna.zonerama.com/Album/141143
Další závod se týkal starších žáků a kadetek. Moderátor vyzval, jestli jsou již připraveni, ať přijdou ke startu. Budou - li na startu všichni, začne závod o deset minut dřív. Správně pan moderátor podotkl:
"Každá minuta k dobru je vždy dobrá..."
Byli jsme upozorněni na to, že na startu je mistryně České republiky ze Staré Vsi - hladce jsme ji poznali. Měla tričko ve státních barvách...Všimla jsem si skupinky čtyř závodících ze Sigmy Hranice - držela jsem jim palce. Přece jenom Hranice jsou mi blízké hned z několika důvodů. Těsně před startem zvedl ruku jeden hoch. Měl problém se zadním kolem. Potřeboval ho vyměnit. Rozhodčí mu to dovolili a se startem počkali.
Je odstartováno - je vidět, že všichni se pečlivě připravovali. Napjatých situací je během závodu víc než dost. Podle podporování bylo vidět, koho doprovázeli i jeho obdivovatelé.
A již se blíží konec tohoto závodu. Kdo vyhraje? Bude to dívka anebo hoch? Oba dva se předtím snažili a střídali se v jednotlivých kolech. Najednou se nestačíme divit tomu, co vidíme:

hoch podal dívce ruku a oba dva přijeli společně do cílové rovinky.
Slyšela jsem kolem sebe poznámku: "To je džentmen!"

A již je to tady - chystají se diplomy - dopisují se jména soutěžících. Vedle stupňů vítězů jsou již nachystané odměny a květiny pro prvního, pro vítěze.
Moderátor pan Bican sděluje, aby všichni z prvního závodu přišli blíž. Nejprve se vyhlašuje kategorie nejmenších a nejmladších dětí. Postupně přicházejí a přebírají ceny. První dostává žluté tričko, které mu obléká pan Víťa Dostál, hlavní organizátor Memoriálu Jana Veselého v silniční cyklistice v Ostravě. Děti jsou viditelně šťastné. Vždyť dostávají i poháry, stejně jako dospělí.
U nejmenších dětí nastal problém - dvě zde již nebyly přítomné. Pan moderátor požádal o to, abychom je upozornili, pokud je známe, že mají ocenění u nich. Na stupně vítězů vzal nejmenšího závodníka třetí závodník - velmi pěkné gesto. Malý chlapec byl potěšený...
U druhého závodu se ceny udělovaly nejprve děvčatům a pak chlapcům. První závodník v kategorii dostal žluté tričko, které mu pomáhal navléci pan Víťa Dostál. Překvapilo mě, že tři závodníci SIGMY Hranice stáli na stupních vítězů.
Co bylo odpoledne, to nevím. Šla jsem se podívat až později, po patnácté hodině. Viděla jsem, jak dávali dohromady kovovou konstrukci a na ni přivazovali různá loga sponzorů s texty. Snad nejhorší bylo celou konstrukci zvednout a upevnit.
A již bylo všechno připraveno na večerní nejdůležitější závod. Blížilo se devatenáct hodin. Zpozorněla jsem. Blízko vedle sebe jsem uslyšela hlas, který jsem slyšela nedávno na jedné besedě v Librexu. Podívala jsem se tím směrem, odkud hlas přicházel. Nemýlila jsem se - kousek ode mně stála paní Věra Čáslavská. Vedle ní byli další sportovci. Takže byla to pravda, že přijede...
Všichni jsme čekali na start hlavního závodu. A již je to tady - je odstartováno.
https://emanovotna.zonerama.com/Album/141344
Závodníky čekalo čtyřicet kol na naší Hlavní třídě. Místy po rovině, od kruhového objezdu museli šlapat nahoru a pak je čekal prudký sjezd dolů...Rychlost byla veliká...kdo ví, za jak dlouho zvládnou sto kilometrů v dnešním desátém jubilejním ročníku Memoriálu Jana Veselého. Určitě vědí o přítomnosti syna Jana Veselého a olympioniků.
Celým závodem nás provázeli dva moderátoři. Jeden mluvil již od rána a velmi zajímavě vzpomínal na předchozí ročníky - bohužel neznám jeho jméno, špatně jsem ráno rozuměla. A druhý mladší muž sledoval vše z monitoru notebooku, ale chvílemi využíval své výšky - viděl zřejmě dobře do dálky a informoval i podle toho, co viděl svýma očima.
Bylo vypsáno několik prémií, na které byli sportovci upozorňovány výrazným zvukem i slovem - po vyhlášení prémie se vždy velmi zrychlil průjezd cílovou páskou. Moderátoři upozorňovali, o které kolo se právě jedná...A již tu bylo kolo poslední - atmosféra houstla...Komu se podaří projet cílovou páskou jako prvnímu?
Ano, vyšlo to Aloisovi Kaňkovskému z Dukly Praha - již potřetí projel u nás v Ostravě - Porubě cílovou páskou. Čas byl o něco málo lepší než vloni. Stačily mu dvě hodiny, osm minut a několik málo vteřin...
https://emanovotna.zonerama.com/Album/141459
Nastává chvíle vyhlašování vítězů - pan Víťa Dostál, hlavní organizátor nenechává nic náhodě. Předem se domluvil s paní Věrou Čáslavskou a ostatními - ta předává květiny jako první. Vítězi předává žluté triko syn Jana Veselého. Slyšela jsem hovor lidí poblíž mně:
Triko je mu malé - nebylo.
Ceremoniál pokračoval - na závěr ještě společné foto...A již je tu poděkování všem, i nám, divákům. Snad se setkáme na dalším Memoriálu Jana Veselého za rok...

Ema