Je krásné sobotní odpoledne.Vydáváme se na vycházku Poodřím.Jedeme na svinovské nádraží,kde máme sraz. Ostravská pobočka brněnské zeměpisné společnosti se vydává na vycházku Poodřím.
Jako obvykle již na nás na nádraží čeká náš "pan vedoucí" ,jak mu většina starších lidí říká.Vlak přijíždí o pět minut dříve. Nastupujeme - dle mého mínění je nás hodně - třicetosm lidí,někteří i o francouzských holích....
Jedeme pouze dvě zastávky do Jistebníku.Tam z nás asi pan průvodčí příliš velkou radost nemá - přece jenom vystupování tolika starých lidí trvá déle...
Procházíme podchodem - lituji místní staré lidi - poměrně dost schodů a zdají se mi dost příkré. Od 22.7.letošního roku se dívám ještě pečlivěji na cestu.Tenkrát jsem se na zahradě velmi nepříjemně poskládala s kotníky "pod sebe".Oba pěkně natekly a hodně bolely / ještě,že existuje wobenzym a hlavně že zabírá tak rychle a hodně pomáhá/.Ale tenkrát nešlo o křivé našlápnutí,ale o prudký pokles mého kolísavého tlaku.
Zdá se mi,že mi vycházky pomáhají mírně usměrňovat tlak.
Před nádražím nás náš vedoucí seznamuje s programem dnešní vycházky a hlavně upozorňuje na úskalí dnešního putování.Přicházíme k přejezdu železniční trati.V protisměru stojí TIR - naše dvě staré dámy jakoby s ním "závodí".Takže poučení pana vedoucího o přecházení konkrétně tohoto přechodu bylo zbytečné.Jakoby hrách na stěnu házel.I tak se chovají staří lidé,kteří by již měli mít rozum.
Přicházíme k bývalému zahradnictví.Je vidět,že ho někdo schválně poškodil - zřejmě je zrušeno již dávno.
Dostáváme se na cestu,která je lemována z obou stran listnatými stromy.Jdeme v pěkném stínu.Na obou stranách je pole s uschlou sojou. Mohu to potvrdit s jistotou,protože mého manžela nenadaplo nic jiného,než přijít blíž až k poli a utrhnout jeden velmi seschlý lusk a ukázat mi semena.Pokud to brzy nesklidí,nezbude jim z luštěniny vůbec nic.
Jdeme kolem nádherně opravených nebo nově postavených domků.V zahradách kvetou podzimní květy,jabloně jsou obsypány plody - staří lidé je nestačí otrhat - a vítá nás štěkot psů . Jedna naše účastnice vycházky má na vycházce psa.Venkovští pejsci ho zřejmě zdraví....
Blížíme se k prvnímu rybníku.Již zdálky je vidět hodně vysoké rákosí..Na rybnících poklidně plavou kačeny.ALE jenom do té doby,než se k rybníku přiblížíme. Náš hluk je zřejmě vyplašil.Zvedají se a odlétají na druhý konec rybníků.Já osobně se nestačím divit,jak obrovské rybníky jsou zde z druhé strany. Znala jsem je předtím jenom z pohledu z vlaku - to se mi zdály rybníky hodně dlouhé,o jejich šířce se mi ani nesnilo....
Již se vůbec nedivím tomu,jaké problémy byly ve Svinově s vodou v době povodní v roce 1997,kdy se jednalo o stoletou vodu. Snad někdy popíši mé smutné zážitky.Ještě dnes mě občas budí ze spaní hukot velké vody .
Občas vidíme,jak "vykukují" ryby nad hladinu.Že bychom rušili i jejich klid??? Na několika místech jsme viděli oči skokanů a hlavně slyšeli jejich typické žabí zvuky...Nad vodou poletuje drobný hmyz - dokonce i vážky jsme viděli.
Stromy nám pěkně stíní na cestu a ve stínu se jde docela dobře. Na slunci bych to asi sotva zvládla.
Cestou potkáváme v obou směrech cyklisty:Kde by tak malá obec vzala peníze na cyklostezky? Ale náš pan vedoucí nás předem upozorňoval,že je třeba dávat pozor na cyklisty.Docela mě překvapuje jak hazardují a jezdí bez ochranných přileb.
U ohrazeného a oploceného pozemku s ostnatým drátem je poznámka:letos násadu neprodáváme. Zřejmě "úřadují nějací nenechavci" a kde mají rybáři brát peníze na svou činnost?
Jsme u míst,kde bývají na podzim výlovy a kde každoročně hned zájemcům ryby prodávají.Pokračujeme dál a sledujeme okolí.Jdeme od tabule k tabuli a pročítáme si ,jaká fauna a flóra zde žije.V dálce vidíme vysoké rostliny se žlutými květy.Přicházíme blíž a zjišťujeme,že se jedná o topinambury. I my si je pěstujeme na zahrádce.Jdeme kolem obrovského potrubí,pomocí kterého se voda odpouští z rybníků.Rybníky pomalu končí.Z obrovské plochy vody jsem měla strach....
Člověk nikdy neví,jak se příroda a voda zachová....
Přicházíme na okraj dolní Polanky.I zde jsou domy pěkně opraveny.Na velké louce se pase koza,na druhé straně se pasou tři koně.Pospícháme k autobusové zastávce - měl by jet autobus.V sobotu odpoledne jezdí jenom dvakrát za hodinu.Přijíždí a my nastupujeme. Zkontrolujeme stav krokoměru a zjišťujeme,že jsme ušli více než šest kilometrů.
Závěr: