Štědrý den
Svatý Mikuláš, biskup z Myry v Malé Asii, je nejuctívanějším světcem v celé Evropě. Ve středověkých legendách je líčen jako zachránce a pomocník v nouzi.
Jedna legenda říká:
hodil do okna třem spícím dcerám zchudlého šlechtice tři zlaté hroudy, jablka nebo měšce s penězi. Zajistil jim tak věno. Uchránil je před mravní záhubou.
Právě na základě této legendy chápeme Mikuláše jako osobu, která nosí dary.
Jiné legendy:
Prý vzkřísil tři chlapce, které zlý hostinský rozsekal na kusy a naložil do kádě.
Zázračně prý rozmnožil chleba, aby zastavil hladomor v Myře nebo zachránil námořníky, jejichž loď se zmítala v bouři.
Pro postavu sv. Mikuláše jsou typické součásti biskupského oděvu. Z atributů jsou to nejčastěji tři zlaté hroudy, koule, jablka či měšce s penězi, tři chlapci v kádi, tři chleby na knize, kotva a loď, zajatci, žebrák.
Svatý Mikuláš se stal patronem námořníků, rybářů, mlynářů, obchodníků, směnárníků, rolníků, pastýřů a hlavně dětí a školní mládeže, také chudých a opuštěných, pronásledovaných a nevinně odsouzených, zajatců, veřejné správy a rodiny. Je považován za strůjce manželského štěstí a požehnání.
Do českých zemí se uctívání sv. Mikuláše dostalo s německou kolonizací ve 13. a 14. století. Doloženy jsou žákovské biskupské hry, podobající se obchůzkám vánočního cyklu.
Známé byly též obřadní jízdy tzv. rytířstva sv. Mikuláše s biskupem a na koních, provozované studenty ve městech. Pro svou hlučnost byly později představenstvy měst zakázány. Z těchto jízd se postupně vyvinuly obchůzky po domech s dětmi.
Nejstarší zmínky o tajné mikulášské nadílce pocházejí z 16. století.
Z měst se obchůzky rozšiřovaly do vesnického prostředí.
Ani po zákazu kůň z obchůzek nevymizel. Jako atribut vládců vod - už z dob starořeckého Poseidona - býval v českých zemích pravidelným účastníkem mikulášských obchůzek.
Ve Slezsku Mikuláš na koni jezdíval. Někde jezdívali biskupové dva - jeden na koni, druhý na koze.
Mezi maškarami se objevoval také medvěd, čáp a vrána. Ze strašidelných masek to byl čert - ve středověkém křesťanství symbol pohanství - mouřenín a smrt.
V některých oblastech Valašska, Lašska a Slezska chodily místo Mikuláše tzv. mikolášky nebo matičky.
Později se k tradičním maskám přidávaly masky představující nejrůznější povolání, pohádkové postavy.
V současné době se pořádají mikulášské besídky.
Pramen:
Adventní neděle v Ostravském muzeu 2008, 2. vydání 2014
Text jsme dostali na letošní poslední akci pro seniory v Ostravském muzeu.
Zpracovala Mgr Markéta Palowská
Ema
Jméno Lucie souvisí s latinským lux. V Ostravském muzeu jsme se dozvěděli mnoho zajímavého:
kromě jiného například proč jí byl v 6.století přidělen 13. prosinec jako den svátku.
13.prosinec byl do zavedení gregoriánské reformy kalendáře ( 1582 ) zimním slunovratem.
O svaté Lucii existují různé legendy:
dívka byla zasnoubena bohatému muži. Odmítla ho, protože byl pohan. On ji udal kvůli její křesťanské víře. Dívka byla mučena. Bylo jí mečem probodnuto hrdlo.
Jiná, pozdější legenda praví, že jí byly vyrvány oči, ale Matka Boží jí darovala jiné, krásnější.
Svatá Lucie bývá zobrazována s hrdlem, které je probodnuto mečem anebo s miskou, ve kterou jsou oči.
Lucie je patronkou slepců, nemocných dětí, krejčích, švadlen, písařů, nevěstek, sklářů, tkalců, přadlen a příslušníků dalších řemesel závislých na dobrém zraku.
Lidé ji žádají o pomoc při nemocech očních, krčních, infekčních a krvácení.
Byla také vzývána jako ochránkyně proti čarodějnicím.
V den svaté Lucie býval zahajován dvanáctidenní cyklus předpovědí počasí na příští rok.
U nás jsou známy maškarní obchůzky tzv. lucek.
Bývaly zahaleny do bílých plachet. Tváře měly zabíleny moukou. Někdy byly začerněné, anebo skryté pod škraboškou. V rukách mívaly přadlácké kužele, kartáče, nůžky, vařečky, husí peroutky, srpy, kosy, metly, bodláčí, ježčí kůže a další předměty, se kterými všelijak manipulovaly.
U nás i v Evropě platil v tento den přísný zákaz předení.
Pokud přadlena zákaz nedodržela, lucka ji potrestala.
Lucky obvykle nemluvily. Tiše se ukláněly. Budily všeobecný respekt - hlavně u dětí, které trestaly za prohřešky.
V den svaté Lucie si svobodné dívky hádaly svého budoucího manžela. Na kartičky napsaly jména nápadníků. Kartičky dávaly pod polštář a každé ráno až do Štědrého dne jednu vytáhly. Jméno, které bylo napsáno na poslední kartičce, toho si měly vzít.
Tento zvyk je známý z Těšínska. Jinde se používal i v jiné dny.
Historická fakta jsou uvedena v textu, který jsme dostali na poslední letošní akci Ostravského muzea pro seniory
- "Adventní neděle v Ostravském muzeu 2008", 2. vydání 2014
zpracovala Mgr Markéta Palowská
Akce v muzeu jsou velmi zajímavé - těším se již nyní na příští rok.
----------------------------
Kdyby nebylo prastarých oslav zimního slunovratu, neznali bychom advent a Vánoce.
Lidé v prosinci uctívali návrat slunce. Později lidé oslavovali nástup božského císaře - Adventus Divi...příchod Božského.
Křesťané nesouhlasili s uctíváním lidského císaře jako Boha. Rozhodli se slavit svůj svátek - Adventus Domini...příchod Páně.
Datum konkrétního dne Ježíšova narození připadlo na 25.prosince - tehdy se oslavoval zimní slunovrat.
Advent má své kořeny v latině "adventus" znamená příchod. Ale koho, čeho?
Věřící katolíci by odpověděli:
Muže z Nazaretu, který nás čeká, i když my nepřicházíme, neustále odcházíme.
Ale my se stále ptáme:
Čí příchod?
Ale co příchod něčeho opravdového, co změní atmosféru nejenom nám, ale i našim blízkým?
Čtyři adventní týdny jsou před námi. Máme možnost prožít advent jako přípravu na příchod. Příchod Vánoc nebo vánočního konzumu, vánočních zbytečností?
Zvolíme raději pohodu a radost anebo velké dárky a donekonečna běžící seriály v pozadí našich domácností?
Pojmenování čtyř nedělí - železná, bronzová, stříbrná a zlatá - není zakořeněno v křesťanské tradici. Vzniklo později.
Křetané i ateisté zapalují každou neděli svíčku.
Děti se dlouho dopředu těší na adventní kalendáře.
Jak se slavil advent dřív?
Bydlím na Moravě, tak mě zajímá, jak se slavilo na Moravě a ve Slezsku. Tady oslavovali adventní dobu už 30. listopadu na svátek svatého Ondřeje. Ondřej je patronem nevěst.
Ve Slezsku na svatého Ondřeje lily dívky roztavené olovo do vody. Podle tvaru, který vznikl, mohly dívky poznat, jaký bude jejich ženich:
štíhlý, tlustý atd.
Hledělo se do díže s vodou nebo do studny, komína - měla se tam zjevit tvář milého.
O půlnoci se bušilo na kurník. Když se ozval kohout, děvče se v příštím roce vdalo, když slepice, svatba byla v nedohlednu.
Na severu Moravy se udržovala tradice svaté Barbory.
Barbora byla patronkou horníků, slévačů, kameníků, hasičů a dělostřelců. Uctívali ji horníci. Od roku 1869 vystřídal Barboru svatý Prokop. Má svátek v červenci. Ke změně prý došlo proto, že hornické uniformy vyniknou lépe v létě než v zimě.
Ema
_____________________________________________________________
Štědrovečerní obyčeje
okuřování štědrovečerného stolu jalovcem - aby na něj nemohly zlé síly
kladení slámy pod štědrovečerní stůl - i na různá místa v domě a v kostelích ...dva výklady
křesťanský - Ježíš se narodil ve chlévě
pohanský - zajištění dobré úrody, hojnosti a plodnosti
Podobné:
na štědrovečerní stůl se dávala nádoba s obilninami - někdy penězi. Do obilí se přidával česnek a cibule k umocnění síly. I chleba měl podobný význam.
dvě zhřížené sekery pod štědrovečerním stolem - ostří seker mělo chránit před nemocemi a úrazy
ubrus z jídel od štědrovečerního stolu - na jaře se použil jako plachta na zrní, které se selo po poli
zbytky jídel od štědrovečerní večeře - zakopávaly se do půdy, aby dobře rodila
- dávaly se zvířatům, aby byla zdravá a byl z nich užitek
- házely se do ohně, aby neškodil a do vody, aby byla nezávadná, čistá
peníze a rybí šupiny pod štědrovečerní talíř - aby byl v příštím roce dostatek peněz
talíř a příbor navíc - pro příchozího jako vzpomínka na zemřelé
Štědrodenní a štědrovečerní zvyky - některé:
dodržování půstu do vyjítí první hvězdy - zlaté prasátko, zlaté tele, zlatý kohout, zlatý beránek
zákaz večerního zametání - vymetly nebo poranily by se duše zemřelých, které přišly na návštěvu
zákaz hlasitého smíchu nebo hovoru - nerušit klid mrtvých
zákaz kýchání - někdo přátel by mohl zemřít
zákaz vstávání hospodyně od štědrovečerního stolu - slepice by neseděly na vejcích
házení pantoflí - směřeje-li špička boty ke dveřím, do roka se dívka vdá
pouštění lodiček z ořechových skořápek se zapálenou svíčkou v lavóru či míse
čí lodička dopluje dál, bude daleko ve světě, opustí domov
lodička zůstane u kraje, zůstane doma
lodička se převrhne, bude mít smůlu
lití olova do vody podle tvaru se hádá osud
pálení "františka" očistná funkce jako jalovcem u stolu nebo kadidlem v kostele
..........
Vánoční stromek
U národů Evropy bylo v době vánočních svátků zvykem klást na různá místa ve stavení zelené jehličnaté větve. Koledníci je rozdávali po domech o Štědrém večeru, na Štěpána a Nový rok. Větvičky byly vázány do kytiček, ozdobené pentlemi a svatými obrázky a říkalo se jim obecně štěstí, na východní Moravě a ve Slezsku ščestí, ščedrák, polaznička - chodilo se polazovat = koledovat s polazničkou. Koledníkovi se říkalo polazník.
Zvyk strojení vánočního stromku je historicky doložen z německého prostředí. První zmínka o osvětleném vánočním stromku v interiéru domu je v brémské kronice z roku 1570.
Jednalo se o ozdobenou jedli v cechovní budově, kam byly pozvány děti řemeslnických mistrů.
V 16. století se zdobené stromky ujaly v rodinách německých protestantských řemeslníků.
Nejstarší zpráva o osvětleném stromku v soukromém domě je ze Štrasburku z roku 1642.
V 17. a 18. století byly vánoční stromky běžně u vysokých úředníků. Stromy zkrášlovaly evropské aristokratické palíce a knížecí dvory.
V rocě 1816 je k vidění vánoční strom na rakouském císařském dvoře.
Do rolnického a dělnického prostředí v Německu proniklo strojení vánočního stromku až koncem 19. století jako příznak poměšťování způsobu života. Německým vlivem se stromek dostává i do slovanských zemí.
Na vesnicích se vánoční stromek ujal prostřednictvím panským a městským jako symbol Vánoc nejdříve v 60.letech 19.století.
Vánoční stromek je kulturním výtvorem měšťanstva:
rozsvícení svíček na stromku v uzavřené místnosti v kruhu malé rodiny - představa měšťanských vrstev 19. století o intimitě a uzavřenosti rodinného života.
Vánoční stromky postupem času vytlačily betlémy.
Štědrovečerní stůl
Štědrost posvátného večera 24.prosince spočívala v pestré skladbě pokrmů.
Čím více chodů bude na stole, tím větší bude úroda na poli. Nebudeme trpět hlady, všeho bude dost.
U Poláků některé rodiny dodržují dvanáct chodů jídla. Vzájemně se jimi obdarovávají.
Některé tradiční pochutina štědrovečerního stolu:
Česnek chrání člověka před zlými silami, před nemocemi
Med podobný význam jeko česnel
Ořechy dodávají sílu - na Štědrý večer se rozlouskávaly 4 ořechy a podle toho, jak vypadaly uvnitř,se určovala 4roční období
v následujícím roce
Řepa chránila před úplavicí
Hrách symbol hojnosti, bohatství, úrody ( i čička a další luštěniny )
Jablko hvězdička uvnitř jablka po rozkrojení, pak v příštím roce budeme zdraví a budeme se mít dobře
Oplatky všichni u stolu si vezmou oplatek, natřou medem nebo česnekem a kousek z něho ulomí všem,kteří sedí u stolu
jeden z nejstarších zvyků
Chléb ukrajuje otec - hlava rodiny, rozdává ostatním, kousek nechá na příštírok, aby nebyl hlad,
házel se i do studny, aby v ní byla po celý rok voda
chléb byl základní zdroj obživy
Vánočka čím víc nakynula, tím větší bude úroda v příštím roce
Jablečný závin aby se rodina měla dobře
Z těsta se pekla zvířátka, která člověk choval ve svém hospodářství.
Některá tradiční štědrovečerní jídla:
Polévka houbová, luštěninová, rybí ( dodnes u Poláků ), kyselo ( zelná - zelí ochraňovala proti zimnici )
Omáčka z hub, tzv. černý kuba ( hřiby modráky ) - česnek do omáčky ( ochranná síla )
Topinky chlebové s česnekem ( ochranná funkce česneku )
Kaše prosná krupičná, hrachová ( obilniny a luštěniny )
Ovoce sušené vařené ( všeobecně rozšířené )
V současné době se jí jako hlavní chod kapr a bramborový salát. Dřív si ho mohli dovolit jen zámožní občané. V jižních Čechách ( rybníkářská oblast ) byly ryby běžnou potravou.
Téměř před stolety byla příprava ryb na štědrovečerní večeři ojedinělou tradicí.
...............................
Svatý Štěpán, svatý Jan Evangelista, Mláďátka Betlémská
Svatý Štěpán, svátek 26.prosince
Na Štěpána není pána
Svatý Štěpán byl dle legendy ukamenován před hradbami Jeruzaléma.
Je patronem koní, pacholků od koní a kočích, zedníků, kameníků a tesařů.
Staří Slované házeli hrsti obilí na kněze, který kropil připravené zrno svěcenou vodou. Lidé věřili v dobrou úrodu v novém roce. Hospodáři přidávali svěcené obilí do jarního osevu jako ochranu proti škůdcům. Obsypávali jím koně. S tím souviselo sváteční hřebelcování a krmení, ranní projížďky a brodění koní.
Den svatého Štěpána byl též považován za začátek nového roku, za osudový den, který může ovlivnit dění v celém roce.
Stal se jedním ze středověkých svátků bláznů. Jsou známé svatoštěpánské zábavy, první zábavy po svaté Kateřině. Byl to také kolední den.
Koledníci nosívali do domů zelené ratolesti, jimž se říkalo štěstí, šťastička, polaznička. Čeledíni, kteří kdysi odcházeli ze služby, dostávali od hospodářů výslužku ve formě koláče, chleba a podobně. Známý je též zvyk podávání kalhot žen mužům, které vyjadřovalo slib ženy být v novém roce poslušná.
Svatý Jan Evangelista, svátek 27. prosince
Jan - milovaný učedník ( někdy byl zván "miláček Páně" ) - byl jedním z dvanácti apoštolů, učedníků Kristových. Stál v čele křesťanské obce v Efezu v Malé Asii. Je znám jako autor čtvrtého evangelia, odlišného od tří předchozích. Byl svědkem Ježíšova "proměnění" na hoře, od Ježíše přijal Marii za matku. Roku 94 byl zajat a v Římě uvržen do vroucího oleje. Ten mu ale neublížil. Byl vyhoštěn na ostrov Pathmos, kde napsal knihu Zjevení, pojednávající o konečném vítězství Boha nad Ďáblem.
Stal se patronem spisovatelů, tiskařů, knihkupců, vinařů, dobré úrody, ochráncem proti otravám a krupobití.
Na základě legendy o otráveném vínu, které bylo Janovi podáno a po přežehnání křížem mu neublížilo, drží se tradice svěcení vína. Svatojánské víno mělo působit proti otravě, uštknutí a nemocem, sloužilo také k dosažení úspěchů v novém roce. Třemi klasy namočenými do tohoto vína se vykrápělo hospodářství, vínem se potírala lněná semena.
Den svatého Jana je známý jako den koledních obchůzek.
Mláďátka Betlémská, svátek 28. prosince
Na Mláďátka mlha na Lysé hoře, kobzole se neurodí a mladí lidé budou mřít.
Jedná se o děti mladší dvou let, které dal v Betlémě podle bible zavraždit král Herodes po narození Ježíška.
Ve středověku byl svátek mláďátek svátkem bláznů, při kterém se konaly maškarní průvody.
V lidovém pojetí byl tento den pokládán za nešťastný a osudový.
Bylo zakázáno šití a praní prádla. Zákazy činnosti pocházely patrně z kultu zemřelých a jejich dodržování bylo motivováno obavami z neštěstí v následujícím roce.
Poslední dva svátky 1. a 6. leden
Jak na Nový rok, tak po celý rok.
Nový rok byl jedním ze svátků bláznů, osudovým dnem, který mohl ovlivnit celý následující rok.
Věřilo se na magický význam dobrého počátku.
Patří sem i magie prvního příchozího, praktikovaná též v jiné vánoční svátky:
příchod mladého muže či dítěte do domu symbolizoval štěstí, žena neštěstí.
Nový rok byl též dnem nejrůznějších koledních obchůzek, vzájemného obdarovávání. Tento den byl také spojen s výměnou služby:
čeledíni nastupovali do služby, děvečky odcházely na dovolenou, která trvala do Zjevení Páně nebo-li Svatých Tří králů. Dívky dostávaly od hospodyní koláče, chleby a jinou výslužku.
Svatých Tří králů - Zjevení Páně, svátek 6. ledna
Je-li v tříkrálové noci hodně hvězd, urodí se hojně brambory.
Padají-li na Tři krále sedláci, bude úrodný rok.
Na tři krále jest den delší o jeden hlas kohoutí.
Na tři krále o krok dále.
Starý křesťanský svátek připomínající události Kristova narození a následné klanění mudrců z Východu - později Tří králů, křest Krista v řece Jordánu a přeměnu vody ve víno, Ježíšův první zázrak na svatbě v Káni Galilejské. Je to jeden z někdejších termínů počátku kalendářního roku. Počet mudrců - mágů - králů se postupem času ustálil na tři, patrně na základě tří údajných darů, které přinesli novorozenému Jezulátku:
zlata, kadidla a myrhy.
Obvykle se jmenují Kašpar, Melichar, Baltazar.
K jejich uctívání došlo v českých zemích za vlády Karla IV. Z našeho prostředí jsou nejznámější tříkrálové obchůzky školáků, ministrantů, kteří navštěvují domy, žehnají jejich obyvtaelům. Přejí vše dobré v novém roce. Zanechávají po sobě nápis s iniciálami K+M+B - na dveřích, vratech, dříve na chlévě a na různých místech v domě.
Vybírají peněžité dary - známe je jako tříkrálová sbírka.
Svátkem Svatých Tří králů končí období Vánoc.
______________________________________________________
Dary a obdarovávání
Vlivem reformace v německých zemích v 16.století se začalo dávání darů v předvečer narození Krista.
Do té doby patřily ke dnům vzájemného obdarování adventní a novoroční svátky.
Pro reformaci bylo typické potírání kultu světců. Dary dostaly název Christkind - Ježíšek. Byl potírán kult sv. Mikuláše a s ním spojená nadílka dětem.
V jižních pblastech Německa, převážně katolických, nosil dárky Christkind, v severních, převážně evangelických, Weinachtsmann - "vánoční muž".
Tak vznikla postava Ježíška, která v podstatě převzala funkci Mikuláše.
V německém prostředí se Ježíšek nazýval také heilige Christ nebo Ruprecht.
V národnostně smíšených oblastech Čech a Slezska nosil dětem dárky krystkyndle nebo krystkydle. Na západní Moravě chodívala na Štědrý večer bytost v podobě starce zvaná Štědroň, která nosila dětem Ježíškovy dárky.
Štědroň se v mnohém podobal Mikulášovi.
V některých krajích naděloval Ježíšek dětem dárky až na druhý den ráno na Narození Páně nebo-li Boží hod vánoční, za okno - podobně jako na Mikuláše v současné době.
Betlémy
Nejstarší zpráva o stavění betlémů pochází z 15. století z Itálie.
Všeobecné rozšíření betlémů je připisováno příslušníkům františkánského a jezuitského řádu.
V českých zemích byl postaven betlém v roce 1552 v Praze v jezuitském kostele.
Stavění betlémů v domácnostech začalo ve 2.pololetí 18. století v důsledku osvícenských reforem císaře Josefa II., který vydal zákaz stavět jesle v kostelích.
Ema
----------------
Štědrý den jsem trochu popsat chtěla,
zpočátku jak začít, to jsem nevěděla.
A pak jsem s hrůzou zjistila,
že čas mě předběhl,
mílovými kroky kupředu pelášil...
Opožděně, ale přece se pokusím napsat něco o Štědrém dnu - fotografií mám hodně, ale doposud pouze ve fotoaparátu - dodám složku s fotkami později...
Na Štědrý den se nehoňte,
raději rozjímejte,
usmívejte se a zpívejte,
lásku a štěstí rozdávejte,
doma Štědrý večer v klidu nachystejte...
Víte o tom, že Štědrý den popsal v českých zemích Jan z Holešova - příslušník církevního řádu benediktinů, žijící v době vlády českého krále Václava IV. ( 1378 - 1419 )
Jan z Holešova sděluje:
Stůl na Štědrý den byl pokryt svátečním ubrusem - jedná se přece o sváteční chvíli.
Večeře začínala i končila společnou modlitbou - vzpomínalo se na zesnulé členy rodiny - u nás se vzpomíná i na blízké známé, se kterými jsme vyrůstali, anebo které jsme poznali v průběhu našeho života - mezi takové patří např. Marcelka=melody, kterou jsem poznala na www.sedesatka.cz
...a abych se vrátila k Janovi z Holešova:
pozastavuje se nad tím,že lidé dávají na stůl ubrusy a chleby s noži ne na památku Kristova dětství, ale proto, aby v noci přicházeli bůžkové a jedli. Srovnává to s kladením pokrmů na hroby zemřelých předků, aby je jedly duše vycházející v noci z hrobů.
Povinností živých je zaopatřit potravou a jinými věcmi mrtvé a tak jim zajistit vše potřebné pro jejich život v novém stavu, do něhož vstoupili.
Existovala víra v dobro zemřelých - spojená s pocitem sounáležitosti, jednoty s živými - ale současně bázeň, že by jejich duše mohly uškodit.
U východních Slovanů byl udržován obyčej zvát duše předků ohřát se u ohně. Zapalovala se sláma, členové rodiny stáli kolem ohně, modlili se a očekávali příchod zemřelých. Šlo o zajištění dobré úrody.
Lidé si představovali, že mrtví pokračují ve svém životě pod zemí a mají nad ní větší moc než zemědělec chodící po ní s pluhem. Z hlubin země mohli mrtví kladně nebo záporně ovlivnit kvalitu úrody. Země a mrtví v ní uložení jakoby tvořili jeden celek.
Pramen informací:
Adventní neděle v Ostravském muzeu 2008, 2. vydání 2014 - autorka: Mgr Markéta Palowská
...osobně jsem znala jen část údajů
Ema
P.S.:
ČT 24
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/295808-vanocni-pisne-jsou-byznys-charita-i-hon-na-vrchol-zebricku/
----------------------------------
Datum Ježíšova narození není známo. 6. ledna se připomínal Ježíšův křest. Je to datum starého církevního vánočního svátku Epiphania - Zjevení Páně.
Když na Východě ve 4.století zdomácněla slavnost Narození - 23. prosince - přestalo se Ježíšovo narození připomínat 6.ledna.
Když z Východu proniklo křesťanství do Říma, dostalo se do zápasu s pohanským řeckořímským kultem narození nepřemožitelného Slunce, slunečního božstva spřízněného s perským Mitrou a syrským Elag-balem, jehož svátek se slavil 25. prosince v době zimního slunovratu.
Křesťanská církev proti němu postavila Krista jako slunce spravedlnosti a Krista stvořitele samotného slunce.
Na vývoj vánočního svátku a jeho zlidovění měly vliv starověké svátky Římanů jako saturmálie - oslava boha osiv Saturna a
opálie - na počest bohyně rolnictví Ops... obě slavnosti probíhaly v prosinci. Na ně pak navazovala slavnost zvaná Calendae.
Církev časově spojila zrození Spasitele se starým mýtem zimního slunovratu, vyjadřujícím vědomí o věčném vítězství života nad smrtí, světla nad tmou.
Stanovila 25. prosinec jako svátek Narození Páně, který se od 4. století šířil z Říma po celém křesťanském světě.
Proti starým pohanským představám postavila svůj obraz Vánoc:
dítě v jeslích a jeho matku - jsou opěvováni, váženi, uctíváni.
Ema
____________________________________________________
