Secesní industrial paní Lenky Kocierzové v Galerii MLEJN v Ostravě
Na vernisáž výstavy jsem jela tramvají - tentokrát sama, s bronchitidou se nedá cestovat za uměním, takže s Milanem se pojedu podívat ještě někdy jindy. Od zastávky tramvaje jsem se kousek vracela. Nešla jsem stejným směrem sama. V domě šla přede mnou starší paní magistra - znám ji podle vidění ještě z dob její aktivní činnosti v jedné z lékáren u nás. Navíc patří k lidem, kteří chodí na výstavy a procházky Ostravou stejně jako my dva.
Vyšly jsme spolu pomalu nahoru do podkrovních prostor. Svítilo se tady a již i mírně hlučelo. Překvapilo mě, jak moc lidí tady bylo již dvacet minut před zahájením vernisáže.
Jako vždy nás každého osobně vítala paní Lenka Kocierzová, autorka všech vystavených obrazů i návrhů skla vyrobeného ve sklárnách Moser podle návrhů paní Lenky.
http://emanovotna.zonerama.com/Album/456334
Po přivítání jsem se šla podívat na obrazy. Při prvním pohledu po zdejším prostoru jsem si jenom řekla:
Kdo to asi tady chystal?
Všechny stěny byly plné - výběr z díla autorky byl velmi zajímavý. Na stole byly i nástěnné kalendáře, které paní Lenka pro městský obvod Vítkovice vytvořila. A právě na tomto stole ležela "skládanka" - vzpomenete si na první knížku malých dětí?
Přesně tak vypadala:
na krásném bílém papíře bylo z jedné strany šest obrázků -
Eva vítkovického industriálu, Eva Michálkovická, Janáček a Luhačovické Evy, Eva Vítkovická, Eva Landecká a Eva strusková a rudiště.
Na straně druhé si můžeme prohlížet pět obrázků a jeden text -
Vítkovice, kostel sv. Pavla, Květ lotosu, na třetí části byl krátký text o autorce včetně kontaktu a adresy Galerie s datem vernisáže 16. října 2014, Louka na konci světa, Neuměl lásku dát ani přijmout. Zůstal sám..., Vrba
Mohli jsme si vzít, bylo to nachystáno pro nás.
http://emanovotna.zonerama.com/Album/456359
Stále přicházeli další hosté. Na některých místech jsem se nemohla dostat blíž. Nejvíc lidí bylo shromážděno před stěnou, na níž jsme si mohli prohlédnout sklo zhotovené podle návrhů paní Lenky ve sklárnách Moser. Spolupracuje s nimi od roku 2006. Vyprávěla nám na jedné ze svých výstav o tom, že si ji našli sami. Popisovala nám svou návštěvu v dílně skláren. Ukázala nám práci sklářů na záběrech pořízených ve sklárnách. Měli jsme možnost na jiné výstavě vidět i některé kousky skla. To byla nádhera!
Bylo krátce po osmnácté hodině - stále přicházeli další lidé, když zazněl zvonek a slyšeli jsme slova:
Jako v divadle, první zvonění.
Po třetím zvonění se ještě chviličku počkalo, až paní Lenka přivítá hosty a vernisáž byla zahájena. Po krátkém úvodním slově dostala slovo paní Lenka. Nejdřív poděkovala za to, že byla pozvána vystavovat v těchto prostorách. A pak nám řekla, jak byla mile překvapena, když dnes do Galerie Mlejn přišla. Děkovala panu Neuwirtovi za to, jak pěkně výstavu připravil.
A měla pravdu - velmi hezky rozděleno po celé místnosti.
Na klavír hrál Teo - vnuk paní Lenky, kterého si pamatujeme jako malého chlapce. Jeho maminka i babička, paní Lenka, sledovaly chlapcovu hru s dojetím - a aby ne, vždyť pokud se nepletu, tak Teo chodí teprve do druhé anebo třetí třídy základní školy.
Kromě Tea hrála na harmoniku dívka z umělecké školy v Hlučíně. Ta byla o dost starší. I její výkon byl vynikající.
Zahájení výstavy bylo velmi dojemné - připadala jsem si jako bych byla mezi svými nejbližšími. Příjemné prostředí plné dobrých přátel a známých, kteří si přišli prohlédnout výběr z díla naší paní Lenky. Donedávna byla ještě kronikářkou Vítkovic.
A její umělecké nadání?
Nejen malování, ale i psaní - pěkné pohádky pro děti. Ty vítkovické jsou zároveň i nenásilně poučné. Seznamují děti s místy, kterými prochází a ve kterých bydlí. Píše i básně - mám je i s věnováním doma.
Když jsem si výstavu prošla, slyšela jsem znovu:
ve čtvrtek po patnácté hodině tady paní Lenka bude přítomna. Máte možnost se přijít podívat a povykládat si. Zeptat se na to, co byste rádi věděli.
Výstava je od pondělí do pátku od deseti do sedmnácti hodin. V Galerii Mlejn budo do 10. listopadu 2014 - nebydlíte-li daleko, pak se určitě zajděte podívat.
Na stěnách visí popisy - stačí jen chvíli postát a přečíst si text.
Výstava svědčí o zálibách a schopnostech ženy s nadáním, které nám právě tady předvedla. Pozvala nás až k sobě, až úplně dovnitř do svých pocitů a svého vnímání světa kolem nás...
Děkuji
Ema
