Již delší dobu jsem věděla o tom, že budeme mít v z á c n o u návštěvu:
Milanova kolegyně z práce se k nám zastavuje tehdy, když se "vrací" do Ostravy - Poruby.
Proč jsem napsala vrací?
V Ostravě - Porubě vyrůstala a bydlela mnoho let. Začínala pracovat u nás v budově Černé perly...ale později se podnik přestěhoval jinam, naše milá Barborka se provdala a postavili si domek u lesa v úplně jiné části Ostravy.
Nyní bydlí blízko lesa. K nám do Ostravy - Poruby se dostane tehdy, když jede k zubaři. Nejinak tomu bylo i včera. K zubaři byla objednaná na určený čas. Pak měla přijít k nám i se svým mladším synem Kájou.
Dívali jsme se na hodiny a jenom jsme si říkali:
"Snad se něco nestalo?"
Barborka patří k ženám, které dodržují domluvený termín i čas...
Mám ovšem velké problémy se sluchem - neslyšela jsem nejenom došlou SMS, ve které nám sdělovala, že stále ještě čeká v čekárně a že se nám ozve, než vyjede od zubařky.
Za chvíli zazvonil telefon:
"Kdo to ale volá?"
To přece není Barborčin hlas. Aniž bych příliš přemýšlela, tak jsem jenom sdělila,že čekám na jiný telefon. Brzy se všechno vysvětlilo - ani volající žena H. nechtěla mluvit se mnou, ale s někým jiným...docela běžný omyl.
A již slyšíme zvonek a chvíli poté i hlas, který nám sděluje:
"Již jsme tady u Vás."
Stojíme u dveří bytu a čekáme, kdo to k nám jede? A je čemu se divit:
"chlap jako hora", který se teprve nedávno narodil - pusu rozesmátou od ucha k ucha, očka rozzářená...
Konečně dorazili. Když jsem se zeptala, jestli bude chtít pít ovocný čaj, podíval se nejdřív na maminku a pak na mě a řekl:
"Ano, ovocný čaj mám rád."
Vím, že má rád mufiny - vždy je tady u nás pěkně jedl, tak jsem je pro něho upekla čerstvé.
Dnes byl Kája trochu unavený - ve školce po obědě nespal a u zubařky čekali skoro dvě hodiny. Tak jsem se ho zeptala, jestli si chce stavět z kostek. Máme doma nejenom klasické dřevěné ve velké dřevěné krabici, ale i z plastu - obrázky a na ně se skládají různé geometrické tvary podle toho, jaký si hodí kostkou...Tuto hru jsem koupila před několika desítkami let pro naše děti. Nejenže se děti procvičují v poznávání tvarů, ale i v trpělivosti. Bylo vidět, že Káju tato hra baví a líbilo se mu, když si zapamatoval nový název geometrického tvaru, který doposud neznal. Samozřejmě jsme ho za každé správné pojmenování pochválili...
Mile mě překvapilo, že i malé dítě ví, že se jednotlivé díly hry uklízejí nazpět do krabice. Otáčel s některými neznámými tvary tak dlouho, až našel, kam patří a urovnal ho na své místo.
Dozvěděli jsme se, že chodí do třídy berušek i jakou má značku a co právě dělali. Patří mezi nejmladší děti, ale vzrůstem je hodně velký.
Sám dosáhne na světlo na záchodě a když jsem mu řekla, jakou barvu má zmáčknout u výtahu - udělal to a čekal, až se rozsvítí červené světlo a výtah přijede až k nám...Bylo vidět, že výtah se mu líbí.
Čas plynul velmi rychle - bylo zapotřebí se rozloučit a snad zase někdy jindy, příště...