VZPOMÍNKY ...začínám Památníkem bitvy národů v Lipsku
Den seniorů
všem přeji hodně zdraví a elánu do každé další minuty našeho seniorského života...nepatříme ještě do starého železa.
1.10.2015
...právě dnes začal 3. ročník akcí pro seniory v AMO ( Archív města Ostravy ) a OM ( Ostravské muzeum ):
před chvílí jsme se vrátili z AMO - velmi zajímavé povídání, o kterém budu psát a vkládat své vzpomínky a dojmy později kvečeru. Budou uloženy ve složce MOJE OSTRAVA, MOJE HISTORIE - v AMO a OM
Odpoledne jdeme na další, letošní první akci do OM...
I tak se dá prožívat dnešní den seniorů - v Ostravě svítí sluníčko a my se moc těšíme na další akci.
1.10.2012
Na zoneramě mám uloženo i několik fotek ze Dne seniorů z 1.10.2012...
Jelikož se jedná o akci před lety, podívala jsem se na Rajče, jestli tam nemám vložen krátký text...z kulturních akcí jsem to tak dělávala...
A nyní k vystoupení:
Netušila jsem, že se jedná o skvěle sepsané a nacvičené pásmo.
Vkládám své texty napsané u fotografií:
http://ebabrlina.rajce.idnes.cz/1.10.2012_DEN_SENIORU_V_OSTRAVE_-_PORUBE_NOVOBELSKE_BABICKY_2/
1.část
V pondělí 1.října 2012 se v 15 hodin konala v Domě s pečovatelskou službou na Průběžné ulici v Ostravě - Porubě akce Kulturního centra Ostrava - Poruba: NOVOBĚLSKÉ BABIČKY - zahájila paní Poláčková, pak všechny pozdravil pan místostarosta Dekický a již začal kulturní program.
Zábavný pořad písní a humorných scének byl velmi pěkný. Žena, která provázela programem nás provedla lidským životem pomocí nádherně zazpívaných písní a skvěle provedených scének k jednotlivým písním...
A již začínaly, zazněla mimo jiné píseň Mám červenou sukénku a objevilo se "děvčátko", které se umělo předvést jako děvčátko se školní brašnou na zádech. Pak pokračovala školačka v pěkné žluté sukénce s puntíky. Život pokračoval dál a již tu byla Dominika. U další písně se objevily jinak oblečené dvě ženy a při zpívání předváděly obsah další písně.
Lidé byli velmi dojati a tleskali. Velmi pěkně zpracované pásmo ...
http://ebabrlina.rajce.idnes.cz/1.10.2012_DEN_SENIORU_V_OSTRAVE_-_PORUBE_NOVOBELSKE_BABICKY_3/
...a pásmo písní a humorných scének pokračovalo. Ženy se převlékaly podle toho, o čem se zrovna vyprávělo a zpívalo v písních. Již jsme se ocitli blízko, blizoučko doby, kdy budeme babičkami a dědečky...V sále bylo vidět, jak lidé ani nehnou brvou a sledují, co se děje. Některé písně zpívali také...
Objevila se postava dědečka - hledal svoji babičku a pak nám předvedli běžný život starých lidí.
Velmi pěkně zpracováno - děkuji autorce textů i vybraných a upravených slov písní.
NOVOBĚLSKÉ BABIČKY mají můj velký obdiv.
http://ebabrlina.rajce.idnes.cz/1.10.2012_DEN_SENIORU_V_OSTRAVE_-_PORUBE_NOVOBELSKE_BABICKY/
1.10.2012 se konala akce Kulturního centra v Ostravě - Porubě v Domě s pečovatelskou službou na Průběžné ulici. Bylo vybráno velmi pěkné místo - v okolí je hodně zeleně, blízko je les. Odsud je vidět i na vysílač v Hošťálkovicích. Ve 3. části bych chtěla vyzdvihnout velmi lidský přístup a krásné poděkování současných zpěvaček ze sboru Novobělské babičky jejich kolegyni, která je v současné době nemocná. Bylo řečeno, že je autorkou textů a pásem. Dříve s nimi i zpívala...
Vložila jsem i několik fotografií z chodby - zaujal mě sloup a jeho využití k sezení ve spodní části. I malba odpovídala tón v tónu potažení sedačky u sloupu...
Nádherné prostředí, ochotní a milí lidé, velmi pěkné vystoupení NOVOBĚlSKÝCH BABIČEK - d ě k u j i všem, kteří se na akci podíleli a na seniory si vzpomněli.
Ema
Jak jsem se o akci pro seniory dozvěděla?
Byla jsem na vycházce Ostravou - Porubou - pozvánka na akci byla uveřejněna v našem Deníku.
Vycházka končila na Alšově náměstí - než jsme se rozešli, upozornila nás na akci pracovnice zdejšího kulturního centra sídlícího v současné době stále ještě na Hlavní třídě. Centrum již mělo být přestěhováno do Domu kultury - ten není opraven a ani není vidět, že by se tam pilně pracovalo...
Pozvala nás na Den seniorů. Dlouho jsem se rozhodovala, jestli se mám jít podívat. Nerada chodím na takové akce, o kterých si myslím, že se zúčastní velké množství lidí. Přece jenom na podzim je zapotřebí se vyhýbat místům s výskytem různých bacilů. Při mé oslabené imunitě je třeba se chránit před možnou nákazou.
Nakonec jsem se šla podívat. Ale jaké bylo mé překvapení, když jsem dorazila a uviděla velké množství lidí...
Seděli již v sále a nebylo vidět ani jedno volné místo. Což o to, mi to nevadí - stejně na podobných akcích nejraději stojím naboku u stěny, abych co nejlépe viděla a abych mohla fotografovat.
Jenže mi pracovnice kulturního střediska řekla, že jsem se měla objednat. Měla jsem u sebe letáček - co kdybych si náhodou potřebovala něco poznamenat? Byla to vlastně pozvánka na akci. Vytáhla jsem ji z kabelky, ukázala ji pracovnici a řekla jí:
"Pozvala jste nás na Alšově náměstí. Na letáčku není napsáno, že se máme objednávat. Jak jsem měla vědět, že je nějaká změna?"
Milostivě mi dovolila, že tedy mohu zůstat...
Akce se měla konat pro naše seniory z Ostravy - Poruba. Zdejší městský obvod uvolnil peníze. V sále ale seděli lidí z Vratimova a jiných míst. Nevadilo by mi to, kdyby velké množství místních lidí bylo odkazováno, ať odejdou - nedostali se dovnitř...
Nevím, jak organizují další akce - na žádnou jinou jimi organizovanou jsem již nešla.
Vzpomínka na pěkné vystoupení zůstala...hlavně ale na to, že ženy nezapomínají ani na jednu z nich, která vážně onemocněla a již s nimi nemůže vystupovat. Tvoří jim texty...jejich vztah k nemocné ženě mě dojal k slzám - všimla jsem si, že jsem nebyla sama...
Ema
----------------------------------------------------------------------------------------------------
DRESDEN - vzpomínám
Jeli jsme na zájezd do Drážďan. Dostala jsem na starost kolegyni, o kterou se její podstatně starší manžel velmi bál a nechtěl ji nikam pouštět. Když již tedy konečně svolil a svou manželku sotva doprovodil (byl těžký astmatik a nedal na její domluvu, aby zůstal doma, že se mu přitíží) k tramvaji, zavolal do rozjíždějící se tramvaje, která měla otevřená téměř všechna okna: Kup si co chceš, ale dovez hodně peněz nazpět!
Když bylo konečně rozhodnuto, že na zájezd do Drážďan pojede, neustále mluvila o kožených sandálech, které u nás stály hodně peněz. Tak jsme šly na nákupy. Přidaly se ještě další kolegyně, protože věděly, že umím německy. Boty jsme koupily, ale až asi ve čtvrtém obchodě. Další dámy již byly také ověnčené různými taškami naplněnými dárky.
Čas letěl. Já neměla nic. A to jsem chtěla udělat radost mé mámě k narozeninám. Velmi ráda vyšívala a v NDR byly nejenom nádherné předlohy, ale hlavně jejich bavlnky NIKDY nepouštěly barvu. Pod dojmem toho, že máma bude mít narozeniny, já nic nemám kromě toho, že všechny vyměněné peníze jsou v peněžence a my všichni již měli nastoupit do autobusu, rozplakala jsem se ...
A EJHLE - kolegyně pochopily, že mých znalostí jazyka německého zneužily na můj úkor a domluvily s vedoucím, aby na mě aspoň třicet minut počkal celý autobus. Já to stihla za deset minut. Spokojenost byla na všech stranách.
A narozeniny mé mámy: rozzářené oči stály za to.
Takovou zkušenost s penězi a nákupy v cizině mám já.
Budu-li nyní chvíli ještě vzpomínat, pak mohu dodat:
vyšívání byla jedna z mnoha radostí mé maminky - asi "podědila" po své mamince...dnes na ni vzpomínáme, když máme na stole ručně vyšívaný obrus...
Ema
P.S.:
tenkrát jsem ještě nefotografovala a z internetu fotografuji nepoužívám
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Památník bitvy národů v Lipsku...
Vrátila jsem se ve svých vzpomínkách asi o padesát let, možná ještě o pět let víc a ocitla jsem se v Lipsku. Byli jsme tehdv Lipsku a šli na Památník bitvy národů. Obrovský památník - cítila jsem z něho tenkrát skoro strach.
Co kdyby se někde něco uvolnilo? Co by se asi stalo?
Stalo se ale něco jiného, pro mě velmi nepříjemného ...bylo mi za to velmi hanba.
Šli jsme za sebou, jeden za druhým - muselo se stále jít, protože jsme se museli držet pospolu. Stále jeden schod za druhým - jen malinký kouteček sotva pro jednoho menšího člověka po určitém množství schodů tam byl, ale neumím porušit příkaz, tak jsem šla za ostatními.
Kdybych jen tušila, jak dopadnu, pak bych se zastavila...
Cítila jsem, že mi není dobře , ale netušila jsem, jak dopadnu:
najednou jsem o sobě vůbec nevěděla.
Zpočátku jsem ještě slyšela německý rozhovor lidí poblíž mně, ale nevěděla jsem, že se baví o mně a mém zdravotním problému.
Nejenže jsem z pohledu do okolí nic neměla, ale dolů se mnou šli dva lidé a chtěli dokonce volat lékaře.
To jsem odmítla ...škaredě se mnou zacvičil abnormálně nízký tlak po námaze... Byla to moje první zkušenost a zrovna v daleké cizině - skupinka studentů měla možnost navštívit Památník bitvy národů a z něho se rozhlédnout do okolí.
Od té doby jsem již do schodů nechtěla stoupat ve skupině lidí - jedná se ale jenom o točité schodiště...
Člověk se v životě stále učí - poznává i to, co mu zrovna není milé.
Ema
P.S.:
fotku mám jen malinkou a černobílou, takže ji nebudu ani skenovat...na fotografii je poznačen rok 1964
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Když se podíváte na obrázek Památníku bitvy národů, tak možná pochopíte mé tehdejší obavy - co by se mohlo stát, kdyby...:
Tolik let uplynulo a mě stále při pohledu na Památník bitvy národů mrazí...tato slova mě napadla, když jsem zahlédla v televizi procházku Lipskem.
Nepodařilo se mi nikde najít, kolik tam bylo schodů - matně se mi zdá, že kolem šesti stovek, ale nevím to:
Ema
------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dnes ženy na celém světě svátek slaví,
popřejeme jim hlavně zdraví,
k tomu si zaslouží mít i štěstí
a hlavně i hodně spokojenosti.
Každá žena má ráda květiny
možná potěší pohled na rozkvetlé holandské tulipány
...
Bydlíš poblíž Ostravy?
Pak neváhej a navštiv AHOL GALLERY ve Střední odborné škole na náměstí Jiřího z Poděbrad 301 / 26 ve Vítkovicích.
Otevřeno je od pondělí do pátku 8,30 - 11,30 a 13,00 - 16,00.
Vystavuje tam Lenka Kocierzová Psáno na vodu tuší
až do 3.4.2015...
na vernisáži mluvila o MDŽ - obrazy jsou o ženách
...jste srdečně zváni - máte se na co těšit.
Přeji pěkný den
Ema
________________________________________
Všem babičkám…
Toto je nejroztomilejší článek o babičkách jaký jsem kdy četla. Doufám, že se ti bude také líbit!
BABIČKY JSOU CHYTRÉ
Byla jsem na procházce s vnukem. Zvedl něco ze země a dával si to do pusy. Sebrala jsem mu to a řekla, ať to víckrát nedělá.
"Proč?" zeptal se vnuk.
"Protože to bylo na zemi, nevíš, kde to bylo, je to špinavé a pravděpodobně plné bacilů. Bacily často způsobí, že malí chlapci onemocní a necítí se dobře" odpověděla jsem.
Můj malý vnuk se v tom okamžiku na mě podíval s obdivem a prohlásil:
"Babi, jak to všechno víš? Ty jsi tak chytrá!"
Rychle mi to zapřemýšlelo a odpověděla jsem:
"Všechny babičky takové věci znají. Je to na babičkovském testu. Musí to vědět, jinak se nemohou stát babičkou."
Šli jsme vedle sebe v tichu několik minut. Vnuk se evidentně zabýval novou informaci, kterou ode mne obdržel.
"Aha… už jsem na to přišel! Rozzářil se. Takže když ten test neuděláš, je z tebe dědeček."
"Přesně tak," odpověděla jsem s širokým úsměvem na tváři.
Až se přestaneš smát, přepošli to nějakému známému dědečkovi!!!
:::::::::::::::::::::::::::
Nejsou malí rozumbradové nejmilejší? Nápady dětí pobaví a potěší - myslím malé děti a jejich reakci na nové sdělení
Ema
===================================================